Nejvyšší správní soud rozhodoval o jedné z úprav starého územního plánu města Brna. To, co řekl k samotné úpravě, není příliš důležité, protože praxi pokoutného přepisování směrné části v Brně s novým územním plánem už odzvonilo. Zajímavé jsou ale některé závěry ke vztahu regulačního plánu a územního plánu.
Regulační plán může regulaci v územnímu plánu pouze zpřesnit
Z rozsudku vybíráme následující: „Jak již bylo uvedeno v rozsudku NSS ze dne 26. 9. 2024 ‚jestliže územní plán vymezuje plochy, pro něž následně stanovuje regulativy využití, zde zejména IPP, regulační plán může takovou regulaci zpřesnit pro konkrétní plochy, například jejich výhradním určením pro zeleň. Taková podrobnější regulace ale nemůže popřít ani základní členění ploch dle územního plánu, ani regulaci využití těchto ploch stanovenou územním plánem.
Při výpočtu hodnoty IPP příslušné plochy je pak třeba vycházet z jejího vymezení v územním plánu, na výměře plochy, a tedy i hodnotě IPP, se přitom podílejí i ty její části, které mají podle regulačního plánu omezené či nulové stavební využití. To nejen respektuje hierarchii územně plánovacích dokumentací, ale odpovídá i účelu regulace využití území: takové plochy samy nemohou být zastavěny, ale (spolu)vytvářejí přirozené okolí staveb. Jen tak je zajištěno naplnění požadavků jak územního plánu (dodržení regulativu stanoveného pro vymezenou plochu), tak regulačního plánu (určení příslušné části plochy pro specifický účel, např. zeleň)‘…
K tomu NSS připomíná, že regulačním plánem mohou být zpřesněny plochy vymezené v územním plánu, nikoli však způsobem, kterým by bylo popřeno základní vymezení těchto ploch. Regulační plán musí být v souladu s nadřízenou územně plánovací dokumentací.“
Podle rozsudku NSS ze dne 13. 3. 2025, čj. 10 As 251/2024 – 65.
Více našich textů k územnímu plánování najdete zde.