V rozsudku z konce března 2025 se Nejvyšší soud zabýval stanovením výše finanční satisfakce za protahované řízení. Konkrétně pak hodnotil, zda odvolací soud správně přihlédl k významu daného nepřiměřeně dlouhého řízení.

Úvodem k odškodňování dlouhých řízení

Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

Podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/98 v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

Zvýšený význam většinou prosazuje poškozený účastník

Ustálená judikatura Nejvyššího soudu vychází ze závěru, že „při absenci skutečností zakládajících zvýšený nebo snížený význam předmětu řízení pro poškozeného je nutné dojít k závěru o jeho standardním významu, který se v základní částce odškodnění nijak neprojeví (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 765/2010, nebo ze dne29. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1602/2011)“.

„Nejvyšší soud ve vztahu ke kritériu významu předmětu řízení pro účastníka současně dovodil, že zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje při uplatnění nároku z odpovědnosti za neprojednání věci v přiměřené lhůtě poškozený. „

Typická řízení se zvýšeným významem

Výjimku z uvedeného pravidla představují taková řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako jsou například věci trestní, opatrovnické, pracovněprávní spory, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života nebo taková řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho zdravotnímu stavu, je třeba vyřídit přednostně.

U těch se zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) zákona č. 82/98 presumuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009).

Význam řízení pro účastníka se v průběhu řízení může zvyšovat i snižovat

Nejvyšší soud  dodává: „Význam předmětu řízení pro poškozeného není neměnnou veličinou, ale v průběhu řízení může dojít k jeho snížení nebo naopak zvýšení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. I. ÚS 186/13, nebo ze dne 16. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2434/2010, uveřejněný pod číslem 10/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. 30 Cdo 225/2022, nebo ze dne 7. 11. 2023, sp. zn. 30 Cdo 2107/2023).

Přitom platí, že dané kritérium postihuje vše, co bylo pro účastníka dotčeného řízení „v sázce“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009, ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2528/2013, ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4962/2016, a ze dne 23. 11. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2259/2022, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2024, sp. zn. IV. ÚS 1431/24), a že odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 242/2016).“

Význam má i příslušenství pohledávky

V návaznosti na posledně uvedený závěr pak Nejvyšší soud dále judikoval, že „při posuzování významu předmětu řízení pro poškozeného není významná pouze samotná výše pohledávky, o níž bylo řízení vedeno, ale odhlédnout nelze ani od jejího příslušenství, pokud bylo také předmětem tohoto řízení, a tím i od jeho výše, která v průběhu řízení narůstala. Je totiž třeba zohlednit, zda a popřípadě do jaké míry byla tímto příslušenstvím hodnota sporu pro poškozeného zvyšována (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011).

Stát sice neodpovídá za majetkovou újmu dlužníka odpovídající zaplaceným úrokům z prodlení, neboť příčinou vzniku této újmy byla skutečnost, že dlužník svůj dluh řádně a včas nesplnil, a nikoli nesprávný úřední postup státu spočívající v nepřiměřené délce řízení, jehož byl tento úrok předmětem, v případě odškodnění nemajetkové újmy, která byla dlužníkovi způsobena nepřiměřenou délkou řízení, je ale nutné k tomuto narůstajícímu příslušenství přihlédnout, a to právě při hodnocení významu předmětu řízení pro poškozeného, jenž se promítal do míry jeho nejistoty ohledně výsledku tohoto řízení (srov. dovolatelem zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3987/2017, nebo též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2024, sp. zn.

30 Cdo 2693/2024, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 5. 2. 2025, sp. zn. I. ÚS 3514/24).“

Posouzení konkrétního případu bylo nesprávné

Při posuzování rozsudku městského  soudu pak Nejvyšší soud konstatoval, že „[n]avzdory citovaným judikatorním závěrům Nejvyššího soudu však odvolací soud při posouzení kritéria významu posuzovaného řízení konstatoval, že skutečnost, podle které v průběhu tohoto řízení došlo plynutím času k navýšení kapitalizované části úroků z prodlení a k nárůstu nákladů řízení nic nemění na tom, že toto řízení představovalo pouhý „běžný podnikatelský spor“ (viz bod 78 odůvodnění napadeného rozsudku), přičemž povinnost platit úroky z prodlení ze řádně a včas nezaplacené zbývající části ceny díla žalobci vznikla již jeho prodlením s úhradou faktury, kterou od stavební společnosti obdržel, pročež význam posuzovaného řízení tím nebyl nijak umocněn (viz bod 82 odůvodnění napadeného rozsudku).

Odvolací soud v této souvislosti sice na jedné straně správně zkoumal výši nákladů řízení, o níž byl předmět posuzovaného řízení navýšen a jež odpovídala částce 1 071 308,80 Kč, na straně druhé se však i přes zjištění, že předmětem řízení byl též smluvený úrok z prodlení z částky 2 264 282,10 Kč výši 0,05 % denně ode dne 15. 11. 2005 do zaplacení, jeho skutečnou a postupně narůstající výší již nezabýval, v návaznosti na což nezhodnotil, jak se jeho postupné navyšování odráželo v možné změně (zvýšení) žalobcovy nejistoty týkající se výsledku posuzovaného řízení, a to nejen vzhledem k jeho věku a zdravotnímu stavu, ale i vzhledem k jeho tvrzeným a dokládaným majetkovým poměrům a k charakteru jeho podnikání, byť se mělo jednat o skutečnosti, které ve spojení s předmětem posuzovaného řízení měly vést k definitivnímu ukončení žalobcových podnikatelských aktivit bez možnosti jejich dalšího obnovení.

Právní posouzení otázky významu posuzovaného řízení pro žalobce, jak se podává z napadeného rozsudku odvolacího soudu, tak zůstalo v uvedeném směru neúplné, a tedy nesprávné.“

Podle rozsudku Nejvyššího soudu  č.j.  30 Cdo 102/2025-204 ze dne 26. 3. 2025.

Více našich textů k odškodňování nepřiměřené délky řízení a nezákonných rozhodnutí zde.