Ústavní soud ČR vyhověl ve svém nálezu ze dne 5. ledna 2015, sp. zn. Pl. ÚS 9/14 návrhu Nejvyššího správního soudu a zrušil ustanovení § 158 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Soudy tak nyní nově mohou (a musí) řešit spory o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby.
Podle prozatím ještě aktuální právní úpravy je rozhodnutí správy sociálního zabezpečení o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby vyloučeno ze soudního přezkumu. Po uplynutí podpůrčí doby (Nárok na nemocenské má člověk od 15. dne pracovní neschopnosti. Do té doby mu zaměstnavatel poskytuje náhradu mzdy podle zákoníku práce. Podpůrčí doba nemocenského pak trvá nejdéle 380 kalendářních dnů od vzniku pracovní neschopnosti nebo nařízení karantény.) se totiž nemocenské vyplácí na základě žádosti pojištěnce po dobu stanovenou v rozhodnutí orgánu nemocenského pojištění, pokud lze očekávat, že pojištěnec v krátké době (nejdéle do 350 dnů) nabude pracovní schopnost. Proti takovému rozhodnutí lze podat odvolání ve správním řízení, ale soudní přezkum je ze zákona vyloučen.
Nejvyšší správní soud navrhl zrušit výše citované ustanovení zákona o nemocenském pojištění, a to z důvodu jeho rozporu s ústavním pořádkem a předchozí judikaturou Ústavního soudu ČR.
Ústavní soud návrhu vyhověl a dnem vyhlášení citovaného nálezu ve Sbírce zákonů zrušil napadenou část zákona o nemocenském pojištění, tedy ustanovení § 158 písm. a) zákona o nemocenském pojištění. Soud dovodil, že pokud se rozhodnutí orgánu veřejné správy týká některého základního práva, ať již z hlediska podrobností, podmínek, mezí (není nutné porušení či zkrácení), lze mít za to, že zákonodárcem stanovená nemožnost uplatnění těchto záruk je protiústavní. Bez procesních garancí uplatňování základních práv by totiž jednoduše nebylo možné jednotlivci ochranu proti takovým nezákonným rozhodnutím orgánů veřejné správy poskytnout.
Protože právo na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci podle čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je základním právem, a protože napadené ustanovení nelze překlenout ústavně-souladnou interpretací, nezbylo Ústavními soudu, než přistoupit k jeho derogaci.
Ústavní soud tak tímto nálezem otevřel cestu k soudnímu přezkumu těch správních rozhodnutí, která byla, v rozporu s ústavním pořádkem, ze soudního přezkumu vyloučena. Avšak jak soud sám v závěru nálezu připomíná, žádným způsobem nepředjímá, jak o žalobě obecné soudy v budoucnu rozhodnou: „…toto rozhodnutí jen otevírá cestu k soudnímu přezkumu rozhodnutí správních orgánů, který je v rozporu s ústavním pořádkem uzavřen, nikoli nutně k vyhovění žalobě stěžovatele v iniciačním řízení před správními soudy.“
Celý nález Ústavního soudu ČR ze dne 5. ledna 2015, sp. zn Pl. ÚS 9/14, je dostupný zde.