Může obec požadovat finanční příspěvek od vlastníků, kteří hodlají své stavby napojit na obecní vodovod nebo kanalizaci? A co když je finanční příspěvek obci poskytnut na základě darovací smlouvy? Na tyto otázky odpověděl Nejvyšší soud již v roce 2006 a v tomto příspěvku se rozhodnutí soudu blíže podíváme (i v souvislosti s pozdějším rozhodnutím z roku 2013, o kterém jsme již informovali).

Skutkové okolnosti případu

Dva vlastníci hodlali na svých pozemcích postavit rodinné domy. Za účelem budoucího napojení těchto staveb na inženýrské sítě proběhlo místní šetření se zástupcem obce. Výsledkem šetření byl protokol, jehož součástí bylo stanovisko obce, že stavby budou na inženýrské sítě napojeny poté, co vlastníci obci na toto přispějí finančním příspěvkem. Ke stanovisku bylo připojeno rovněž stanovisko stavebního úřadu, že stavební povolení na rodinné domy bude vydáno až po souhlasném stanovisku obce k napojení na inženýrské sítě.

Vlastníci pozemků poté podali žádost o napojení na inženýrské sítě, nicméně obec této žádosti nevyhověla s odůvodněním, že doposud nebyl z jejich strany uhrazen finanční příspěvek. Současně s tím obec zaslala vlastníkům návrh darovací smlouvy. Tu vlastníci z obavy o možnost napojení svých staveb na inženýrské sítě uzavřeli a zavázali se obci poskytnout dar ve výši 216 000 Kč. Tento dar měl dle darovací smlouvy sloužit obci k vybudování inženýrských sítí, veřejného osvětlení a zpevnění komunikací v lokalitě pozemků vlastníků.

Nejedná se o darovací smlouvu

Vlastníci se rozhodli obci smluvený dar neposkytnout, proto se obec jeho zaplacení domáhala u soudu, který její žalobě vyhověl. K Nejvyššímu soudu se nakonec dovolali vlastníci pozemků, kteří namítali neplatnost darovací smlouvy z důvodu jejího uzavření z donucení.

Jak uvedl Nejvyšší soud, jednu z podmínek platnosti právního jednání, kterým je i uzavření smlouvy, představuje svoboda vůle jednajícího. Svobodné jednání je právně-filozofický pojem, který lze chápat jako takové jednání, které je prosté vlivů, jež nutí jednajícího jednat v rozporu se svými zájmy. Svoboda vůle může být vyloučena psychickým či fyzickým násilím. Jednou z forem psychického násilí je tzv. bezprávná výhrůžka, tedy výhrůžka, kterou je vynucováno něco, co nesmí být vynucováno. Jako taková může spočívat v tom, že je vyhrožováno něčím, co hrozící vůbec není oprávněn provést, nebo co sice oprávněn provést je, ale nesmí tím hrozit tak, aby někoho pohnul k určitému právnímu úkonu.

Dle zákona o vodovodech a kanalizacích v té době platilo, že „vlastník vodovodu nebo kanalizace je povinen umožnit připojení na ně, pokud se připojovaný pozemek nebo stavba nachází na území obce s vodovodní nebo kanalizační sítí, připojení dovoluje umístění vodovodu nebo kanalizace podle technických možností a odběratel splní podmínky stanovené tímto zákonem.“

Jestliže tedy vlastníci tyto podmínky splňovali, nemohla po nich za připojení na tyto inženýrské sítě požadovat jakýkoliv finanční příspěvek. Příspěvek byl obci sice poskytnut jako dar, ale ten by vlastníci neposkytli, kdyby jim nehrozilo že jim pro nedostatek souhlasu žalobce s připojením na vodovodní řad nebude stavební povolení vydáno. Vůle vlastníků se tedy utvářela pod tlakem okolností, jež jim hrozily, aniž měly zákonný podklad, a smlouva proto byla uzavřena pod bezprávnou výhrůžkou ze strany obce.

Závěr

Mohlo by se zdát, že toto rozhodnutí vylučuje možnost, aby obec vyžadovala poskytnutí příspěvku na vybudování infrastruktury od fyzických či právnických osob. Jak ale potvrzuje pozdější rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3225/2011, je možné si takový příspěvek ve smlouvě platně sjednat.

Dále je potřeba zmínit, že podle § 8 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích (dále opět jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“), vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, je povinen umožnit připojení na vodovod nebo kanalizaci, pokud to umožňují kapacitní a další technické požadavky. Možnost napojení nesmí být podmiňována vyžadováním poplatků nebo jiných finančních plnění. Náklady na realizaci napojení vodovodní přípojky nebo kanalizační přípojky na vodovod nebo kanalizaci hradí vlastník, jemuž je umožněno napojení vodovodu nebo kanalizace, pokud se nedohodnou jinak.

Pozornost je nutno věnovat jednak předvídatelnosti pravidel v obci a řádnému odůvodnění jejích potřeb, jakož i formulaci samotné smlouvy. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3225/2011 uvedl, že: „Jestliže byl předmětnou smlouvou účastníky sjednán finanční příspěvek na vybudování inženýrských sítí, nikoli platba (poplatek) za napojení vodovodních a kanalizačních přípojek na vodovod nebo kanalizaci, nemůže obstát právní úsudek odvolacího soudu, že smlouva je neplatná pro rozpor s ustanovením § 8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích.“

Toto rozhodnutí rovněž ukazuje, že příspěvek na vybudování infrastruktury by neměl být koncipován jako dar, když je zde evidentní určité protiplnění ze strany obce. Je také možné, že v souvislosti s těmito rozhodnutími by jinak bylo posuzováno plnění ze strany investora (developera) a plnění ze strany fyzické osoby (stavebníka konkrétní stavby).

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1416/2005, dostupný zde.

 

Jaroslav Hroch, David Zahumenský