V rámci sledování veřejného zájmu a péče udržitelný rozvoj se řada obcí snaží zlepšit stav svých povrchových vod, přičemž účinné odvádění odpadních vod je součástí naplňování tohoto cíle mimo jiné i s ohledem na Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. 10. 2000. V této souvislosti je podstatné ustanovení § 3 odst. 8 zákona o vodovodech a kanalizacích. V tomto textu se podrobněji podíváme na možnosti jeho využití s ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 257/2015.

Podle § 3 odst. 8 zákona o vodovodech a kanalizacích může obecní úřad v přenesené působnosti rozhodnutím uložit vlastníkům stavebního pozemku nebo staveb, na kterých vznikají nebo mohou vznikat odpadní vody, povinnost připojit se na kanalizaci v případech, kdy je to technicky možné. Obecní úřad je tedy z moci úřední a v mezích správního uvážení oprávněn uložit výše uvedenou povinnost, jsou-li pro to splněny podmínky.

Řízení o uložení povinnosti připojit se ke kanalizaci

Rozhodnutí o připojení je individuální správní akt obecního úřadu. Také v případech, kdy je potřeba desítkám nebo dokonce stovkám osob uložit povinnost napojení na kanalizaci, je stále nutné toto řešit individuálním rozhodnutím podle § 3 odst. 8 zákona o vodovodech a kanalizacích.[1] Jinou možností, která je v praxi ze strany obcí využívána, je zakotvení povinnosti napojení na vodovod a kanalizaci jako podmínky pro využití určité lokality v územním plánu. Není mi známo, že by taková povinnost byla soudem označena za nezákonnou. Jedná se ovšem o postup odlišný od stanovení povinnosti podle § 3 odst. 8, který zde zmiňuji pouze pro úplnost.

Účastníkem řízení o uložení povinnosti připojit se ke kanalizaci je pak kromě osoby, které se má uložit povinnost, také vlastník kanalizace a provozovatel kanalizace (i jejich práv se může správní rozhodnutí dotknout). Podobně by účastníky měli být vlastníci pozemků, v nichž může být přípojka uložena.[2]

Stavební pozemek nebo stavba, na kterých vznikají nebo mohou vznikat odpadní vody

První podmínkou, jež musí být splněna, aby mohlo být nařízeno připojení ke kanalizaci pro veřejnou potřebu, je existence stavebního pozemku nebo staveb, na kterých vznikají nebo mohou vznikat odpadní vody. Pojem stavební pozemek nemá zákonnou definici, je nutno pod ním ale chápat jak pozemek užitelný k výstavě, tak pozemek zastavěný.

Možnost technické realizace připojení a zásada proporcionality

Druhou z podmínek je možnost technické realizace připojení. Technická možnost připojení na kanalizaci spočívá jednak v tom, zda lze s ohledem na konkrétní poměry stavebních pozemků a staveb, na kterých vznikají nebo mohou vznikat pokračování odpadní vody, realizovat stavbu samotné přípojky na kanalizaci, jakož i v tom, zda je možné reálné připojení vzhledem ke kapacitním a technickým možnostem samotné kanalizace (srov. § 8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích). Jinými slovy řečeno, předmětná podmínka se týká způsobu provedení a konstrukce přípojky, ale zároveň též faktické možnosti napojení na kanalizaci, která může být omezena její kapacitou či jinými technickými parametry.

Byť to zákon výslovně nestanoví, při posuzování technické možnosti připojení na kanalizaci je nutné zohlednit také zásadu proporcionality (srov. § 2 odst. 3 správního řádu). Nelze totiž vydat rozhodnutí o povinnosti připojit se na kanalizaci, pokud by takové rozhodnutí bylo zcela zjevně nepřiměřené okolnostem konkrétního případu.[3]

Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 8. 12. 2016, č. j. 5 As 257/2015-32, jedním z korektivů, který může být podstatný z hlediska zásady proporcionality, je posouzení, zda zřízení přípojky není zjevně a již ze samotné podstaty a okolností konkrétního případu naprosto nepřiměřené a extrémně nákladné (například ad absurdum, pokud by mezi kanalizací a připojovaným místem vzniku odpadních vod byl velký skalní masiv, který by sice technicky bylo možné prokopat a zřídit přípojku, ale objektivně za cenu astronomických nákladů). V takovém případě rovněž nelze hovořit o technické možnosti realizace ve smyslu § 3 odst. 8 zákona o vodovodech a kanalizacích.

Nejvyšší správní soud k tomu dodává, že je-li posuzována technická možnost realizace připojení, neznamená to, že je správní orgán oprávněn usuzovat o konkrétní trase a délce přípojky, popř. které konstrukční řešení přípojky (např. gravitační či tlakové) je vhodnější. Uvedené se vymyká hodnocení technické realizace připojení ve smyslu § 3 odst. 8 zákona o vodovodech a kanalizacích, neboť je záležitostí umístění přípojky (§ 76 odst. 1, § 92 stavebního zákona) a stanovení stavebně-technických podmínek pro její provedení (§ 108, § 110 stavebního zákona).

Otázka dobré víry vlastníků, že se nebudou muset na kanalizaci připojit

V rámci věci řešené NSS, uplatňovali vlastníci pozemků také argumentaci, že s ohledem na to, že jim bylo uděleno stavební povolení a kolaudační rozhodnutí na stavbu rodinného domu a bazénu s WC, byli v dobré víře, že se nebudou muset připojit na kanalizaci pro veřejnou potřebu. Toto však Nejvyšší správní soud odmítl.

NSS mimo jiné odkázal na § 12 odst. 1 písm. b) vodního zákona, podle kterého vodoprávní úřad může z moci úřední změnit nebo zrušit povolení k nakládání s vodami, byla-li oprávněnému, který má povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních, uložena povinnost připojit se na kanalizaci podle zvláštního právního předpisu. Ani pravomocné povolení k nakládání s vodami tedy není překážkou k tomu, aby správní orgán nařídil povinnost připojit se na kanalizaci veřejné potřeby.

V dané věci NSS akceptoval závěr správních orgánů, že vlastníci museli již v době výstavby počítat s tím, že jednou budou povinni přepojit nemovitost na budovanou splaškovou kanalizaci a měli tomu přizpůsobit výškové umístění stavby rodinného domu včetně kanalizace a čistírny odpadních vod a případně i dalších staveb tak, aby bylo možné provést připojení gravitačně v co nejkratší vzdálenosti, tj. technicky a ekonomicky nejvhodnější řešení. Ani náklady na připojení, které v daném případě byly odhadovány na 100 tisíc Kč nepovažoval NSS ze nepřiměřené. Dospěl k závěru, že z obsahu správního spisu ani tvrzení žalobců totiž nevyplývá, že by zbudování přípojky mělo být zcela zjevně nepřiměřeně nákladné.

 

Poznámky:

[1] Stanovisko právní komise SOVAK k  § 3 odst. 8 zákona o vodovodech a kanalizacích, dostupné zde.

[2] Stanovisko právní komise SOVAK k  § 3 odst. 8 zákona o vodovodech a kanalizacích, dostupné zde.

[3] RUBEŠ, Pavel. Zákon o vodovodech a kanalizacích: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2014. ISBN 978-80-7478-618-1).