Před několika týdny jsme Vám ve formě komiksu tlumočili rozhodnutí Ústavního soudu, který se zastal rodičů žádajících odškodnění za to, že několik měsíců musel mít jejich syn v rodném listě namísto jména napsáno “nezjištěno”, a to jenom z důvodu, že matrika pochybila. Městský soud v Praze nyní rozhodl o výši odškodnění, které rodiče získají.

Trable se zapsáním jména

Rodiče se po narození svého syna (září 2012) domáhali na správních orgánech zapsání jeho jména Thymian do rodného listu. Rozhodnutím Městského úřadu Vrchlabí ze dne 14. 1. 2013 bylo řízení zastaveno z důvodu, že rodiče nepředložili znalecký posudek, který po nich úřad chtěl. Úřad totiž dospěl k závěru, že navrhované jméno je velmi nezvyklé a bez odborných znalostí nelze posoudit jeho správnou pravopisnou podobu. Krajský úřad Královéhradeckého kraje dané rozhodnutí potvrdil. Následně podaná správní žaloba byla rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 6. 2014, č. j. 30 A 29/2013-27, zamítnuta. Nejvyšší správní soud rozhodl dne 22. 1. 2015 tak, že zrušil rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje a usnesení Městského úřadu Vrchlabí. Nejvyšší správní soud vrátil věc Městskému úřadu Vrchlabí k dalšímu řízení, jelikož shledal, že správní orgány přes závažné okolnosti věci bez dalšího formalisticky vyžadovaly předložení znaleckého posudku a pochybily při interpretaci a aplikaci § 62 odst. 1 zákona o matrikách.

Odškodňovací řízení

Obvodní soud pro Prahu 7 ve svém rozsudku ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. 30 C 140/2015, dospěl k závěru, že nárok rodičů na odškodnění je částečně důvodný – každému z rodičů přiznal odškodnění ve výši 15.000 Kč (každý z rodičů požadoval 50.000 Kč). K odvolání účastníků řízení Městský soud v Praze změnil rozhodnutí soudu prvního stupně v tom smyslu, že žalobu zamítl. Podle odvolacího soudu nebyla v projednávaném případě splněna podmínka existence nezákonného rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Rozhodnutí Městského úřadu Vrchlabí nebylo rozhodnutím ve věci samé, ale rozhodnutím procesní povahy.

Nález Ústavního soudu I. ÚS 1676/17

Ústavní soud dospěl k jednoznačnému závěru, že pro účely náhrady škody nejsou rozhodnutí orgánů státní moci rozlišována podle jiného kritéria, než je jich zákonnost či nezákonnost. Nezáleží tedy na tom, zda se jedná o procesní rozhodnutí či rozhodnutí ve věci samé. Ústavní soud tak věc vrátil zpátky Městskému soudu v Praze.

Odvolací soud přisvědčil prvoinstančnímu soudu v jeho úvaze o přiměřenosti zadostiučinění ve výši 5.000 Kč za rok trvání závadného stavu pro každého ze žalobců. Obvodní soud pro Prahu 7 odůvodnil výši přiznaného odškodnění následovně (str. 5-6 rozsudku ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. 30 C 140/2015): “…konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Vyšel přitom ze zjištěného skutkového stavu, když je zřejmé, že v důsledku předmětných nezákonných rozhodnutí žalobci nemohli nechat zapsat do rodného listu svého syna jméno dle své volby, přičemž toto období trvalo od 30.9.2012 do 2.6.2015, tedy necelé tři roky. V řízení bylo prokázáno, že tento stav žalobcům způsoboval objektivní potíže, když za tohoto stavu nebylo bez komplikací např. zakoupení letenek pro nezletilého při cestě za prarodiči. Dále bylo v řízení prokázáno, že matrika Městského úřadu Vrchlabí iniciovala soudní řízení, jehož cílem mělo být autoritativní určení křestního jména nezletilého soudem namísto rodičů. […] Soud má za to, že tak každý z žalobců obdrží částku přibližně odpovídající 5.000,- Kč za jeden rok trvání stavu, který nastolilo nezákonné rozhodnutí.” Soud I. stupně tak uzavřel, že ke všem okolnostem se mu jako přiměřené jeví zadostiučinění ve výši 15.000 Kč pro každého ze žalobců.

Odvolací soud považuje tuto částku také za dostatečně kompenzační a odpovídající obecně sdílené představě o spravedlnosti i ekonomické situaci v České republice.