Většina obcí nacházejících se v okolí větších měst se potýká s nedostatečnou kapacitou kanalizace a vodovodu. Není proto divu, že zastupitelé začnou dříve či později uvažovat o tom, že by se stavebníci měli na financování infrastruktury podílet. Jak je tento problém řešen v české legislativě?
Zákon o vodovodech a kanalizacích
Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích v § 8 odst. 5 říká, že vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, je povinen umožnit připojení na vodovod nebo kanalizaci a dodávat pitnou vodu nebo odvádět odpadní vody a čistit odpadní vody, pokud to umožňují kapacitní a technické možnosti těchto zařízení. Takové připojení a odvádění odpadních vod nesmí být podmíněno vyžadováním finančních nebo jiných plnění.
Pokud tedy v obci funguje kanalizace, ČOV a vodovod, pak musí být stavebníkům umožněno se na ně připojit, a to bezúplatně.
Když kapacita infrastruktury nedostačuje, je možné, aby byli stavebníci odmítnuti. obec by jim nejdříve měla ale předložit návrhy řešení celé situace. Jedním z nich je uzavření smlouvy o rozšíření kapacity.
Může obec rezervovat kapacitu budoucím projektům?
V praxi se setkáváme s tím, že developeři vyžadují, aby jim obce rezervovaly určitou kapacitu vodovodu a ČOV. Projekty se ale mnohdy táhnou léta a obec potřebuje připojovat zájemce, kteří už svoje domy postavili. Na takovou rezervaci kapacity podle našeho názoru není nárok. Právo na odvádění odpadních vod totiž vzniká až podepsáním smlouvy s obcí. Do té doby nikdo nemůže chtít, aby obec šetřila kapacitu pro konkrétního stavebníka. Jednoduše platí, že kdo dřív podepíše smlouvu, ten dřív vypouští.
Zákon o místních poplatcích
Vzhledem k tomu, že zákon o vodovodech a kanalizacích neumožňuje vybírat příspěvky, musíme se podívat do jiných předpisů. Částečně problém řeší zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, a to v § 10c.
Nástrojem je tzv. místní poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na vodovod nebo kanalizaci. Právní úprava je složitá, neboť obsahuje spoustu omezujících podmínek. Poplatek mohou závaznou vyhláškou stanovit obce, které po 1. 1. 2002 zbudovaly nový vodovod nebo kanalizaci. V případě, že v obci existuje vodovod nebo kanalizace a obec buduje tyto stavby nově nebo je rekonstruuje z důvodu havarijního stavu, nefunkčnosti nebo nízké kapacity, nejedná se o první možnost napojení se na předmětnou infrastrukturu; v takovém případě není možné poplatek zavést.
S účinností od 1. 7. 2017 platí, že obecnou vyhlášku, kterou se poplatek stanoví, je možné přijmout pouze do konce kalendářního roku, ve kterém nabylo právní moci kolaudační rozhodnutí stavebního úřadu pro stavbu vodovodu nebo kanalizace.
Další podmínkou pro zavedení předmětného místního poplatku je skutečnost, že vodovod nebo kanalizace byly vybudovány obcí. To znamená, že obec musí být stavebníkem podle § 2 odst. 2 písm. c) stavebního zákona. Fakticky stačí, pokud je obec investorem či objednatelem stavby.
Konečně pak, přestože tato podmínka není v zákoně o místních poplatcích explicitně vyjádřena, je podle veřejného ochránce práv možné dovodit z celkového pojetí této platby jako místního poplatku také to, že nutnou podmínkou pro jeho zavedení je finanční spoluúčast obce na vybudování vodovodu či kanalizace. Podle tohoto názoru tak není sice vyžadováno, aby obec vybírala daný místní poplatek pouze do výše své investice (může tedy vybrat na poplatku více, než co sama investovala), ale poplatek není možné zavést v případě, že obec stavbu infrastruktury financovala na základě nenávratné dotace, která finančně pokryla celou stavbu. Jakkoli je tento názor veřejného ochránce pro obec limitující, ztotožňuje se s ním také odborná literatura.
Sazba poplatku se stanoví na 1 m2, přičemž zároveň platí, že částka nesmí přesáhnout rozdíl ceny stavebního pozemku bez možnosti jeho připojení na obcí vybudovanou stavbu vodovodu nebo kanalizace a ceny stavebního pozemku s touto možností.
Smlouva o finančním příspěvku na infrastrukturu
Způsoby řešení problémů s kapacitou, které znají naše zákony, nefungují, a tak se obce uchylují k uzavírání obecných smluv o finančním příspěvku na rozvoj veřejné infrastruktury obecně, nikoli se zaměřením na poplatek za připojení ke kanalizaci. To, že takový postup možný je, potvrdil i Nejvyšší soud (a současně pak soud Ústavní) v případu obce Kolová. Soudci konstatovali, že zákon o místních poplatcích ani jiný zákon nezakazuje dohodu obce s vlastníky pozemků o sjednání finančního příspěvku na vybudování veřejné infrastruktury. Je proto tedy pouze na vůli stran, zda si takový finanční příspěvek mezi sebou sjednají.
Nejvyšší soud výslovně konstatoval: „Nezbývá tedy než uzavřít, že odvolací soud pochybil, jestliže dovodil, že smlouva o finančním příspěvku na vybudování inženýrských sítí uzavřená mezi účastníky dne 16. 10. 2007 je neplatná pro rozpor se zákonem o vodovodech a kanalizacích a se zákonem o místních poplatcích; jeho rozhodnutí proto spočívá na nesprávném právním posouzení věci a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl žalobkyní uplatněn po právu.“ (33 Cdo 3225/2011)
Rozsudek Nejvyššího soudu považujeme za klíčový pro zodpovězení otázky, zda může obec s investorem uzavřít smlouvu, ve které se investor zaváže obci zaplatit finanční příspěvek na vybudování veřejné infrastruktury, zatímco obec se případně zaváže k jinému plnění ve prospěch investora. Co se finančního příspěvku týče, tento je dle Nejvyššího soudu právně přípustný a také soudně vymahatelný.