Nejsme jediní, kdo si myslí, že se vláda, ať už nová nebo ta stará, s covidem „pere“ naprosto špatně. Jedním z pochybení je, že namísto toho, aby se léčili ti, kdo jsou snad koronaviry více ohroženi (a že ta skupina je poměrně dobře identifikovaná), jsou omezováni ti, kdo se o covid prakticky starat nemusí – například děti.

Proto jsme podávali za našeho syna návrh na zrušení jednoho z mimořádných opatření s tím, že se stát měl zaměřit na léčbu monoklonálními látkami a nikoliv na omezování zdravých. Podotýkáme, že jsme se na soud obraceli v době, kdy se covid ještě nezměnil v podstatě neškodný omikron a kdy lékaři a odborníci v médiích běžně uváděli, že léčba monoklonálními látkami funguje.

 

V médiích se kupř. uvádělo:

„Monoklonální protilátky mohou rizikové pacienty ochránit před těžkým průběhem covidu-19. Čeští lékaři ale při jejich předepisování často řeší nesnáze okolo byrokracie a logistiky.“

 

Přední český imunolog Thon v rozhovoru uvedl:

„Z vašeho pohledu tedy selhává primární péče u praktiků?

Takto bych to neřekl. Potřebná léčba praktikům není umožněná lidmi, kteří boj s epidemií řídí. U covidu-19 kromě imunosupresiv potřebujete zajistit léčbu proti krevnímu srážení. Takový lék stojí přibližně dva tisíce korun, ale praktik jej nemůže napsat, protože ho od pojišťovny nedostane proplacený. Měl by také udělat vyšetření D-dimerů. (Je to test, který se používá pro zjištění a monitorování nadměrného krevního srážení – pozn. red.). Ty jsou u nemoci covid-19 vždycky zvýšené. Pokud v počátku zaléčíte poruchu krevního srážení, člověku zachraňujete život.

 

Které léky konkrétně máte na mysli?

Jsou to takzvaná nová perorální antikoagulancia, zkratka NOAC. Podávají se v tabletové podobě. Jsou to moderní léky, ale ne úplně nové. Na trhu fungují přibližně od roku 2015. Podobný druh léku používá třeba člověk, který je propuštěný domů po operaci kyčlí. Zabraňují mozkové mrtvici, embolizaci do plic, infarktu myokardu. Jestli si vzpomínáte na reportáže z Itálie nebo Číny, kde lidé čekali na ošetření a najednou padli mrtví k zemi. Často právě kvůli krevním sraženinám.

V současném systému tedy zanedbáváme na začátku poměrně levnou léčbu v řádech několika tisíc korun, která by zajistila, že se člověk ani v domácím léčení ve valné většině nedostane do těžké formy covidu. Léčba na intenzivní péči pak stojí statisíce korun, ale prognóza pacienta už je nejistá.

 

Proč praktici tyto léky nemohou předepsat?

U nás na rozdíl od Německa či Rakouska nedostanou úhradu od pojišťoven. U sousedů je systém nastavený jinak. Praktik tam může předepsat jakýkoli lék a je za to zodpovědný. U nás má každá odbornost své léky. Pacienta pak posíláte k dalšímu specialistovi.

U rizikových pacientů lze přidat i drahou variantu léčby monoklonálními protilátkami, které se podávají infuzí. Když je aplikujete včas, člověk může odejít po dvou hodinách domů. V přímém přenosu jsme to viděli u bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa. Měl infekci, tímto koktejlem ho v uvozovkách předávkovali a on už druhý den přelétával na druhý konec Spojených států. Tyto koktejly velmi rychle zabrání rizikovému průběhu nemoci covid-19.“

 

To vše a mnoho dalšího jsme NSS samozřejmě dodali. NSS potvrdil, že tyto informace při rozhodování měl k dispozici a v usnesení popsal, proč návrhu dítěte proti nesmyslnému omezování jeho života nevyhověl:

„Jako dítěte se ho netýká, zda jemu naprosto cizí lidé pečují nebo nepečují o své zdraví, ale přesto je i on kvůli hospitalizacím a úmrtím velmi starých nebo velmi nemocných lidí omezen na všech svých základních právech. Z médií i navrhovatel jako dítě pochopil, že jediným řešením je nařídit praktickým lékařům mimořádným opatřením, aby u pacientů, kteří mají pozitivní test na přítomnost viru SARS-CoV-2, symptomy nemoci COVID-19 či pouze byli v kontaktu s pozitivně testovaným, okamžitě a bez prodlení nařizovali léčbu monoklonálními látkami. Díky tomu již nedojde k tomu, že budou navrhovatelova práva nesmyslně omezována. Mimořádné opatření je tudíž nepřiměřené. Namísto povinnosti praktických lékařů zajistit léčbu pro své pacienty prostřednictvím jejich včasného odeslání na dvě hodiny do nemocnice na infúzi, zcela zásadně, drsně a tvrdě omezuje život navrhovatele a ohrožuje jeho budoucnost nedostatkem, bídou, hladem a zničenou ekonomikou. Navrhovatel se proto domnívá, že by měl Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) napadené opatření jako celek zrušit pro nepřiměřenost, tedy v pátém kroku algoritmu přezkumu opatření obecné povahy. Mezi základní atributy právního státu patří přiměřenost práva, a z tohoto důvodu je úkolem i soudní moci přispívat svojí rozhodovací činností k rozumnému uspořádání společenských vztahů. Pouze subsidiárně namítá také to, že dané opatření není z hlediska namítaného zásahu odůvodněno. Následně zaslal soudu také několik rozhovorů z médií a informací o dostupnosti léčby onemocnění COVID-19.“

 

Podle našeho názoru je ze všeho nejzajímavější tento názor soudu:

Není úkolem NSS, aby na základě zcela obecného návrhu navrhovatele předepisoval odpůrci, že má namísto omezujících opatření bojovat s pandemií COVID-19 raději tím, že bude řešit až její následky tedy že bude léčit osoby, které se již nakazí, a to konkrétní léčbou, kterou by preferoval navrhovatel. “

NSS tedy preferuje omezování zdravých a ničení ekonomiky, psychiky a zdraví podstatné části populace před léčbou těch, kdo se nějakou nemocí nakazí. Velmi zajímavý přístup, skutečně.

 

Zpracováno podle usnesení NSS č.j. 9 Ao 33/2021 – 52 ze dne 3. 2. 2022.