Místní referenda o územním plánu jsou evergreenem soudních sporů. Jeden takový řešil v prosinci 2022 Nejvyšší správní soud. O co šlo, si řekneme v tomto článku.

Referendum v Dobříši

V městě Dobříš se mělo konat referendum o těchto otázkách:

Otázka č. 1: „Souhlasíte, aby zastupitelstvo města Dobříš bez zbytečných odkladů a v souladu s právními předpisy schválilo takovou změnu územního plánu města Dobříš, která v lokalitě Brodce vyjme ze zastavitelných ploch pozemky, které jsou k dnešnímu dni ve vlastnictví města Dobříše, s výjimkou pozemku parcelní číslo 1896/194 v katastrálním území Dobříš, který je zařazen do plochy využitelné pro občanské vybavení – tělovýchovné a sportovní zařízení?“

Otázka č. 2: „Souhlasíte, aby zastupitelstvo města Dobříš zachovalo v územním plánu stanovené zásady etapizace, kde je mimo jiné určeno, že z obytných ploch by neměla být zahajována výstavba v dalších lokalitách do doby realizace velké většiny rodinných domů v lokalitách: Nad Papežem, Javorová, Na Kole, Západní zóna, a při nejbližší změně územního plánu upřesnilo, že velkou většinou se v tomto rozumí nejméně 85 %?“

Otázka č. 3: „Má územní plán města Dobříše i jeho změny vylučovat rozšíření možnosti zástavby v okolní krajině oproti současnému stavu v lokalitách, které jsou k dnešnímu dni nezastavěným územím, s výjimkou případů, kdy by nutnost změny vyplývala z právního předpisu nebo kdyby se jednalo o veřejně prospěšné stavby?“

Zastupitelstvo nejdříve referendum nevyhlásilo, protože nebylo usnášeníschopné. Ani na následujícím zasedání ale referendum zastupitelé nevyhlásili. Přípravný výbor si ale myslel, že jde o nesprávný postup, protože návrh neměl podle jeho názoru žádné vady. Věc se tak dostala ke Krajskému soudu v Praze.

Co si myslel krajský soud

Krajský soud uvedl, že jde o otázky, o kterých se referendum konat může, i když jde o územní plán, který se pořizuje v přenesené působnosti a vydává se sice v samostatné, ale při výkonu veřejné správy. V rozhodnutí o kasační stížnosti NSS shrnuje názor krajského soudu takto:

V místním referendu lze rozhodnout o otázkách týkajících se cílového stavu, k němuž má územní plán směřovat. Naopak jím nelze rozhodovat o konkrétních námitkách, o což se však předložený návrh nesnaží. Nemožnost konat referendum pro rozpor otázek s právními předpisy by nastala pouze tehdy, pokud by byl onen rozpor zjevný. V ostatních případech však výsledek referenda nemusí být závazný, pokud by způsoboval nezákonný stav. Závaznost výsledku totiž znamená, že jej zastupitelstvo musí prosazovat v souladu s právními předpisy. Jestliže nezákonnost není na první pohled zjevná, nemůže krajský soud přezkoumávat toliko teoretickou nezákonnost výsledného opatření obecné povahy v řízení týkajícím se plánovaného místního referenda. Není zcela vyloučeno, že se některá navrhovaná opatření ukážou jako nezákonná či nepřiměřená. Je však úkolem orgánů města Dobříš takové situaci předejít.“

Ačkoliv krajský soud shledal v otázkách několik dílčích nejasností, nakonec místní referendum vyhlásil společně s volbou prezidenta republiky konanou ve dnech 13. a 14. 1. 2023.

Názor Nejvyššího správního soudu

NSS kasační stížnost města zamítl. K přípustnosti konání referenda o územním plánu zopakoval svoje předchozí názory: „Skutečnost, že se určitá skupina občanů snaží dosáhnout uskutečnění referenda a současně se položené otázky částečně překrývají s námitkami některých občanů, uplatněnými při pořizování územního plánu, tedy může mít pro zákonnost vyhlášení místního referenda význam.

Typicky tomu tak bude v případě, kdy se tato skupina pokusí místní referendum změnit v jakýsi dodatečný opravný prostředek proti výsledku vypořádání námitek. To se však netýká nynější věci, neboť jak správně poukazuje navrhovatel, návrh na vyhlášení místního referenda byl ke krajskému soudu podán značně dříve, než měla uplynout lhůta pro podání námitek. Lze tak dospět k závěru, že návrh na vyhlášení místního referenda nebyl podán v bezprostřední reakci na některé námitky, neřkuli na jejich vypořádání. Naopak byl podán ještě ve stádiu návrhu změny územního plánu.

Sluší se nadto připomenout názor Ústavního soudu vyslovený v nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 263/09, totiž že omezení uvedená v § 7 zákona o místním referendu je třeba vykládat restriktivně. Nejvyšší správní soud k tomu v bodě 39 rozsudku ze dne 13. 10. 2022, č. j. Ars 4/2021 – 36, Slavonické sakury, uvedl: „Zjištění názoru občanů města pomocí procedur předvídaných Listinou základních práv a svobod a provedených zákonem o místním referendu je legitimním a velmi vhodným postupem. Znalost vůle občanů k (ne)provedení určitých změn týkajících se prostředí, v němž žijí, je důležitým předpokladem pro další kroky orgánů města, které musí uvážit též aspekty ekonomické, politické a právní.“

Hrozba nezákonnosti

Pokud jde o hrozbu nezákonnosti požadavků vzešlých z územního referenda ve vztahu k řešení, které je nakonec přijato v územním plánu, NSS uvedl: „Stěžovatel namítá, že zákon pracuje s hrozbou možné nezákonnosti. Krajský soud přesto rozhodl, že otázky položené v referendu jsou přípustné a nejsou rozporné s právními předpisy. Nejvyšší správní soud však uvedený stěžovatelův pohled nesdílí. Stěžovatel totiž dovozuje i onu možnou, potenciální nezákonnost z důsledků potenciální odpovědi „ANO“. Tyto závěry jsou však spekulativní.

Soud naopak musí přitakat navrhovateli, který ve vztahu k otázce č. 1 upozornil na to, že stěžovatel nemá povinnost realizovat určité záměry na konkrétních pozemcích. Navíc, jak konstatoval krajský soud, v případě kladné odpovědi bude na stěžovateli, aby výsledky referenda provedl způsobem souladným s právními předpisy. Tento závěr ostatně plyne také z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 263/09.“

Zpracováno podle rozsudku NSS ze dne 15. 12. 2022, čj. Ars 4/2022 – 86

Více našich textů k problematice místního referenda najdete zde.