V usnesení Pl. ÚS 8/22 Ústavní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva o vyškrtnutí stížnosti ze seznamu případů podle čl. 37 odst. 1 písm. c) Úmluvy není rozhodnutím, kterým bylo shledáno, že zásahem orgánu veřejné moci bylo v rozporu s mezinárodní smlouvou porušeno lidské právo nebo základní svoboda. Takovéto rozhodnutí proto nezakládá důvod obnovy řízení před Ústavním soudem podle § 119 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Tímto právním názorem se Ústavní soud odchýlil od právního názoru vysloveného v usneseních sp. zn. Pl. ÚS 6/14 a Pl. ÚS 10/14.

Co je to jednostranné prohlášení vlády?

Jednostranné prohlášení vlády není Úmluvou výslovně upraveno. Toto prohlášení zpravidla obsahuje konstatování porušení Úmluvy a závazek finančního zadostiučinění, případně též závazek podniknout nezbytná opatření k nápravě. Jde o jednu z okolností, které Evropský soud pro lidská práva (ESLP) zvažuje při posuzování důvodnosti pokračování v posuzování stížnosti.

Umožňují-li to konkrétní okolnosti věci, pak lze již přijetím jednostranného prohlášení vlády dosáhnout ochrany stěžovatele před následky jím tvrzeného porušení Úmluvy, aniž by bylo třeba postavit najisto, zda k porušení Úmluvy skutečně došlo. K tomu srov. srov. rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 6. 5. 2003 ve věci stížnosti č. 26307/95 Tahsin Acar proti Turecku, body 74-77.

Blíže k jednostranným prohlášením vlády srov. Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 265-267].

Kdy je možné dosáhnout obnovy řízení před Ústavním soudem?

Podle § 119 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, rozhodoval-li Ústavní soud ve věci, v níž mezinárodní soud shledal, že zásahem orgánu veřejné moci bylo v rozporu s mezinárodní smlouvou porušeno lidské právo nebo základní svoboda, lze proti takovému rozhodnutí Ústavního soudu podat návrh na obnovu řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.

Tak např. usnesením Pl. ÚS 22/18 #1 ze dne 22.05.2018 Ústavní soud rozhod o obnově řízení na základě rozsudku ESLP Beránek proti České republice (stížnost č. 45758/14, ze dne 5. 10. 2017). Ústavní soud konstatoval, že ESLP „je mezinárodním soudem, jehož rozhodnutí jsou pro Českou republiku závazná [srov. čl. 1 odst. 2, čl. 87 odst. 1 písm. i) Ústavy České republiky, § 117 zákona o Ústavním soudu a čl. 46 odst. 1 Úmluvy]. Dále si Ústavní soud ověřil, že návrh na obnovu řízení byl podán ve věci, v níž mezinárodní soud shledal porušení lidského práva v důsledku zásahu orgánu veřejné moci (§ 119 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).“

Zajímavé je, že „přestože stížnost k ESLP podal pouze Josef Beránek, Ústavní soud přiznal aktivní legitimaci k podání návrhu na obnovu řízení i Mgr. Romaně Beránkové, která sice účastnicí řízení před ESLP nebyla, byla však spolu s Josefem Beránkem stěžovatelkou v původním řízení před Ústavním soudem, takže mezinárodní soud rozhodl nedělitelně i v její prospěch (§ 119 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Nejde proto o shodnou situaci ve srovnání s těmi, v nichž Ústavní soud návrhy na obnovu řízení pro nedostatek aktivní legitimace navrhovatele odmítl (Pl. ÚS 28/17, Pl. ÚS 29/17 a Pl. ÚS 30/17). Taktéž bylo zjištěno, že návrh byl podán včas v zákonem stanovené šestiměsíční lhůtě (§ 119 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).“

Ústavní soud: akceptace jednostranného prohlášení není důvodem pro obnovu řízení před ÚS

Ústavní soud k tomu v usnesení Pl. ÚS 8/22 uvedl, že pokud ESLP „z tohoto důvodu vyškrtne stížnost ze seznamu případů, neznamená to, že tímto rozhodnutím sám shledal porušení Úmluvy. 11. Rovněž je třeba uvést, že Evropský soud pro lidská práva se v rozhodnutí o vyškrtnutí stížnosti ze seznamu případů nevyjadřuje ke způsobům odstranění následků porušení Úmluvy, natožpak k takovým způsobům odstranění, které nejsou zmíněny v jednostranném prohlášení vlády.

I když při rozhodování o vyškrtnutí stížnosti z důvodu jednostranného prohlášení vlády může zohlednit, zda vnitrostátní právo v posuzované věci připouští či nepřipouští možnost obnovy řízení (např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 26. 7. 2007 ve věci stížnosti č. 10577/04 Kessler proti Švýcarsku, body 24-25, nebo rozsudek ze dne 25. 9. 2012 ve věci stížnosti č. 59102/08 Vojtěchová proti Slovensku, body 26-28), neznamená to, že může vyžadovat po státu, který se měl dopustit porušení Úmluvy, aby obnovu řízení připustil bez ohledu na splnění podmínek stanovených vnitrostátním právem [Evropský soud pro lidská práva ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůraznil, že nemůže obnovu řízení nařídit; srov. např. jeho rozsudek ze dne 20. 9. 1993 ve věci stížnosti č. 14647/89 Saïdi proti Francii, bod 47, nebo rozsudek velkého senátu ze dne 30. 6. 2009 ve věci stížnosti č. 32772/02 Verein gegen Tierfabriken Schweiz (VgT) proti Švýcarsku, bod 89].

Následkem rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva proto nemůže být (v usneseních sp. zn. Pl. ÚS 6/14 a Pl. ÚS 10/14 zdůrazňovaná) nejistota ohledně možnosti využití obnovy řízení jdoucí k tíži navrhovatele, jestliže vnitrostátní právo takovouto možnost při vyškrtnutí stížnosti ze seznamu případů nepřipouští. Tím je zároveň vyloučeno, aby poukaz na tuto nejistotu odůvodňoval výklad připouštějící možnost obnovy řízení i za jiných podmínek, než které výslovně stanoví § 119 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Za této situace nelze žádným výkladem dovodit, že Evropský soud pro lidská práva rozhodnutím ve věci U. proti České republice shledal ve smyslu § 119 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, že zásahem orgánu veřejné moci bylo v rozporu s mezinárodní smlouvou porušeno lidské právo nebo základní svoboda. Není-li takovéhoto rozhodnutí, pak nemůže být dáno ani oprávnění navrhovatele k podání návrhu na obnovu řízení podle § 119 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Ostatně procesní rozhodnutí o vyškrtnutí stížnosti ze seznamu případů, jež lze svou povahou přirovnat k zastavení řízení, vydané bez souhlasu navrhovatele, může být jen stěží považováno za rozhodnutí, kterým by Evropský soud pro lidská práva rozhodl o stížnosti v jeho prospěch.

Závěr

Již v rámci fáze řízení před ESLP, v rámci které se řeší možnost smíru či jednostranného prohlášení vlády, si musí být stěžovatel vědom toho, že jednostranné prohlášení a pravděpodobně (minimálně v některých případech) také smírné vyřešení věci nebude na rozdíl od rozsudku ESLP podkladem pro obnovu řízení před Ústavním soudem. Na druhou stranu se jedná o možnost, jak v podstatně kratší době získat alespoň nějakou satisfakci.

Více našich článků k problematice stížností k ESLP najdete zde.