„Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.“

Léto s sebou nese pro řadu obyvatel měst a obcí nutnost strpět se zaťatými zuby a „nervy na pochodu“ nejrůznější společenské a kulturní akce spojené s hlasitou produkcí hudby trvající do brzkých ranních hodin. V naší advokátní kanceláři jsme se rozhodli tuto problematiku uchopit z poněkud nestandardního konce a nahlížet na souboj s hlučným okolím skrze prosazení práva na štěstí zakotveného v § 3 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.  Toto ustanovení je v podstatě vyjádřením tzv. zlatého pravidla: „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“ 

Právě z této maximy budeme vycházet v sérii článků, kterou jsme se rozhodli věnovat obraně před nepřiměřeným obtěžování hlukem skrze nástroje spojené s ochranou osobnosti, svobody, cti, důstojnosti a soukromí. V prvním článku se budeme věnovat obecně závazným vyhláškám obcí, skrze které mohou samosprávy regulovat rušení nočního klidu.

Role obcí při ochraně občanů

Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích v § 2 odst. 2 říká, že obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem. Je tedy zjevné, že je úkolem samospráv brát se za to, aby se lidem dobře žilo. To samozřejmě neznamená, že existuje nárok na absolutní ticho a klid (a taky ne na bezbřehou zábavu na úkor kvality života jiných), ale obyvatelé mohou po obcích legitimně požadovat, aby nastavily vhodná pravidla pro soužití.

To potvrdil již před několika lety veřejný ochránce práv, když v rámci jednoho z prováděných šetření konstatoval: „Jsem si vědom problémů, které způsobuje hluk v centru měst a obcí. Při řešení těchto problémů se střetávají různé společenské zájmy, ať už veřejnoprávní (ochrana obyvatelstva před hlukem jako zákonem chráněného veřejného zájmu versus požadavek na zachování přiměřeného kulturního a společenského života), nebo soukromoprávní (pohoda bydlení versus kulturní či podnikatelské aktivity občanů), přičemž je třeba brát i zřetel na aspekty urbanistické a sociodemografické (zachování obytných zón v centru měst a obcí versus vylidnění budov na úkor kancelářských prostor)…

Domnívám se, že by regulace obdobných jevů měla být nadále spíše předmětem regulace místních záležitostí veřejného pořádku v rámci obecně závazných vyhlášek obcí… Nejsem nakloněn tomu, aby se přirozená centra společenského, obchodního a kulturního života stala „mrtvou zónou“, avšak bylo by zároveň namístě, aby se sama samospráva přihlásila ke své odpovědnosti a jasně deklarovala (zněním příslušné obecně závazné vyhlášky regulující veřejný pořádek), jaký z uvedených zájmů upřednostňuje.“

Starostové a zastupitelé by tedy rozhodně neměli strkat hlavy do písku a nechat věci tak nějak být, aby se samy utřepaly, ale měli by být proaktivní a nastavit jasná pravidla pro život v obci. Když s nimi nebude někdo souhlasit, může skrze volby nebo referendum nebo jiné nástroje situaci ovlivnit.

Obecně závazné vyhlášky o koncertech, zábavách a tancovačkách

Pro dobu trvání nočního klidu platí jasná pravidla: podle § 5 odst. 7 zákona č. 251/2006 Sb., o některých přestupcích se noční klid dodržuje od dvacáté druhé do šesté hodiny. Samospráva může obecně závaznou vyhláškou (OZV) stanovit výjimečné případy, zejména slavnosti nebo obdobné společenské nebo rodinné akce, při nichž je doba nočního klidu vymezena dobou kratší nebo při nichž nemusí být doba nočního klidu dodržována.

Vedle toho mají obce  podle § 10 písm. b) zákona o obcích možnost vydat další právní předpis (OZV), který nastaví mantinely pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték, stanovením závazných podmínek v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku.

Dostáváme se tedy zpět k názoru ombudsmana, že jsou to právě místní samosprávy, kdo má dbát o blaho občanů a kdo má najít kompromis mezi soukromím jedněch a zábavou druhých. Nástroje k tomu nepochybně mají silné. Protože to ale samozřejmě málokdy funguje ke spokojenosti všech, dostaly se některé OZV k Ústavnímu soudu. Díky tomu máme k dispozici výkladová vodítka pro další případné spory.

Město bez letního nočního klidu u Ústavního soudu neobstálo

Soudci z Joštovy ulice v Brně se vyjadřovali k několika „hlukovým“ OZV. Jeden z předpisů schválili zastupitelé v Lokti. Uvedenou vyhláškou město poněkud svérázně stanovilo, že se v době konání akcí Loketského kulturního léta v období od 1. května do 30. září každého roku posouvá počátek doby nočního klidu na 23.00 hodin. Můžeme rovnou říci, že něco takového se soudcům pranic nezamlouvalo a tuto část OZV na návrh ministerstva vnitra zrušili. Proč?

Důvody jsou následující: „Výjimečné případy, kdy se doba nočního klidu stanoví jako kratší, je třeba vymezit konkrétním datem, datovatelným obdobím či událostí, jejíž datum je vzhledem k místním tradicím předvídatelné. 19. Vztaženo na nyní posuzovaný případ, může-li obec dle zákona o některých přestupcích stanovit „výjimečné případy“ zkrácení doby nočního klidu, pak město napadeným ustanovením vyhlášky, umožňujícím dobu nočního klidu zkrátit s výjimkou neděle každý den od 1. 5. do 30. 9., z takto vymezené věcné působnosti zjevně vykročilo.

Období pěti měsíců (byť bez neděl) v rámci jednoho roku nelze považovat za výjimku, jak je tomuto slovu běžně rozuměno. Tak tomu je navzdory tomu, že město dobu nočního klidu zkrátilo pouze o jednu hodinu. Dle zákona totiž musejí být případy jakéhokoli zkrácení doby nočního klidu pouze výjimečné Lze dodat, že ze znění zákona, podle něhož obec může „stanovit výjimečné případy“, je patrné, že požadavek výjimečnosti případů zkrácení doby nočního klidu platí pro každou obec. Jakkoli tedy mohou místní poměry a zvyklosti být relevantní při rozhodování, zda výjimku z doby nočního klidu stanovit a v jakém rozsahu, bez ohledu na tyto konkrétní okolnosti musí jít jen o výjimku. To znamená, že Ústavní soud by nemohl napadenou vyhlášku shledat souladnou se zákonem, ani kdyby dospěl k závěru – s ohledem na argumentaci města – o výjimečnosti jeho tradic či poměrů ve srovnání s jinými obcemi.“

Městu Loket pranic nepomohlo, když tvrdilo, že sice OZV vypadá, jak vypadá, ale v praxi jde „jen“ o pátky a soboty: „Na výše uvedeném nic nemění, že se akce Loketského kulturního léta konají – jak uvádí město – obvykle (pouze) v pátek či v sobotu, a celkový počet dní se zkrácenou dobou nočního klidu je tak nižší. Podle zákona mají být výjimečné případy zkrácení doby nočního klidu stanoveny obecně závaznou vyhláškou. Zákon tedy stanoví pravidlo a vyhlášky výjimku. Napadená vyhláška přitom zkracuje dobu nočního klidu během všech akcí Loketského kulturního léta (krom nedělních), které se budou konat od 1. května do 30. září.

To, kolik těchto akcí bude či kdy se budou konat, už vyhláška v zásadě neovlivní, neboť „akce Loketského kulturního léta“ není pojmem, z něhož by bylo možné konkrétní akce dopředu jednoznačně identifikovat. Bez ohledu na reálný počet akcí Loketského kulturního léta tak nelze tvrdit, že by případy uvedené v napadeném ustanovení vyhlášky byly pouze „výjimečné“, jak to vyžaduje zákon. Řečeno jinak, z hlediska zákona je podstatné, v jakém rozsahu stanoví výjimky z doby nočního klidu vyhláška, nikoli do jaké míry obec následně prostoru, který si vyhláškou vytvořila, reálně využije… Podle zákona ovšem musejí být výjimky z doby nočního klidu stanoveny vyhláškou, dostatečně určitá tedy musí být již samotná vyhláška, což mimo jiné zaručuje, že jednotlivé výjimky jsou projednány a přijaty předepsaným způsobem a požadovaným počtem zastupitelů. Specifikace akcí až prostřednictvím webových stránek požadavkům zákona neodpovídá.“ (Nález Pl. ÚS 1/23 ze dne 14. 3. 2023).

Spory o noční klid mezi ústavními soudci

Vyhlášku o nočním klidu zrušil Ústavní soud i Příbrami v červnu letošního roku. Ta měla systém nastavený o něco lépe než Loket – nebyl natolik svévolný a neurčitý. Zajímavé je odlišné stanovisko některých soudců (Jana Wintra, Josefa Baxy, Josefa Fialy, Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka), kteří asi rádi chodí na koncerty, stejně jako ti z rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, a tak byli pro více obecní svobody.

Disentující soudci vidí věc takto: „Jelikož zákonodárce takovou pravomoc obcím svěřil, měl by Ústavní soud spíše chránit takto vytvořený prostor pro tvorbu politické vůle obce. Zasáhnout by měl jen v případě, že by obec zjevně překročila rámec daný zákonem, například tak četným prolomením nočního klidu, že kratší noční klid již by nebyl výjimkou, nýbrž spíše pravidlem, nebo vytvořením nesrozumitelného a nepředvídatelného pravidla, anebo přenecháním konkrétního určení výjimek někomu jinému, ačkoli zákon uvádí, že je má stanovit zastupitelstvo obce obecně závaznou vyhláškou. 7. Čl. 3 odst. 2 obecně závazné vyhlášky města Příbrami, krátící noční klid o jednu hodinu o všech červencových a srpnových pátcích a sobotách, důvodem k zásahu Ústavního soudu podle našeho názoru není – pravidlo je jasné, předvídatelné, stanovené přímo obecně závaznou vyhláškou a jde o výjimečné případy – osmnáct rozumně stanovených dnů v roce, kdy lze předpokládat zvýšený zájem o delší společenské a rodinné aktivity z důvodu léta, prázdnin a teplého počasí.“

Soudci, kteří s rušícím nálezem nesouhlasili, viděli v Příbrami více snahy o kompromis než v jiných obcích: „V Chrastavě (nález sp. zn. Pl. ÚS 4/16) omezili noční klid jen na dobu od 2.00 do 6.00 hodin „v době konání společenských a kulturních akcí pořádaných městem Chrastava“, což je právě přenechání konkrétního stanovení výjimek někomu jinému, ačkoli podle zákona je má stanovit zastupitelstvo obce obecně závaznou vyhláškou… V Lokti (nález sp. zn. Pl. ÚS 1/23) posunuli začátek nočního klidu na 23.00 hodin „v době konání akcí Loketského kulturního léta v období od 1. 5. do 30. 9. každého roku“ s výjimkou neděle, což je buď stejný problém jako v Chrastavě, nebo (při čtení, podle něhož Loketské kulturní léto je po celé pětiměsíční období od května do září) razantní překročení zákonného zmocnění stanovovat výjimky – výjimka se stává pravidlem.“

Podle odlišného stanoviska splňovala Příbram podmínky zákona o přestupcích: „Vyžaduje, aby se výjimky z obecného režimu nočního klidu stanovovaly obecně závaznou vyhláškou, srozumitelně a předvídatelně, a aby šlo o výjimečné případy, tedy nikoli o faktické vyprázdnění nebo masivní omezení nočního klidu. Je to přípustný jazykový výklad – všechny červencové a srpnové pátky a soboty jsou vyjmenované a předvídatelné případy a rozsahem (zkrácení nočního klidu o jednu hodinu v osmnácti dnech v roce) jsou to stále případy výjimečné.“ (Nález ze dne 20. 6. 2023, Pl. ÚS 38/22.)

Z výše uvedeného je patrné, že téma koncertů, zábavy a naopak klidu a soukromí není vůbec vyřešeno a už vůbec ne právně vyčerpáno a že lze rozhodně předpokládat pokračování soudních sporů. Věříme, že své místo v argumentech najde v úvodu zmíněné právo na štěstí, které neustále hledáme.