Zaujal nás rozsudek Nejvyššího správního soudu, kterým NSS vyřešil zásahovou žalobu proti údajně nepovolené žumpě postavené v osmdesátých letech 20. století. Nebudeme se věnovat popisu případu, mnohem zajímavější totiž byly myšlenkové pochody NSS k tzv. zneužití práva narušením pokojného stavu. Umíme si představit situace, kdy by se podobné závěry aly aplikovat na „uměle“ vyvolaný incidenční přezkum územního plánu po mnoha letech od nabytí účinnosti předmětného opatření obecné povahy. Co soudci NSS řekli?
Ke zneužití práva vědomým neuplatním nároku
Nejprve konstatovali: „Dle Nejvyššího správního soudu může zneužití práva ve smyslu rozsudku ve věci ŽAVES představovat jak vědomé neuplatnění nároku (tedy situace řešená lhůtou subjektivní), tak uplatnění nároku s vědomím, že vznikl již před značnou dobou, byť o něm oprávněná osoba dosud nevěděla (tedy situace řešená lhůtou objektivní). Takové „zneužití“ v těchto dvou případech spočívá v jiné skutečnosti. V prvním případě oprávněná osoba zneužívá právo tím, že vyčkává s uplatněním nároku, ač jej mohla uplatnit dříve. Ve druhém případě oprávněná osoba zneužívá právo tím, že nárok uplatní s vědomím, že s ohledem na uplynutí dlouhé doby od vzniku nároku naruší dlouhotrvající pokojný stav. Nyní řešený případ nezbytnost takovéto (objektivní) lhůty dobře dokládá.“
Je potřeba zohlednit konkrétní okolnosti případu
Pak doplnili: „Ve výše popsaných věcech… se jednalo o případy, v nichž žalobce o stavbě věděl, avšak stav pokojně akceptoval, a to alespoň tři roky. Případy by tak (čistě pro ilustrativnost) bylo možné srovnat s uplynutím subjektivní promlčecí lhůty, jak je upravená v soukromém právu. Délka subjektivní promlčecí lhůty je dle § 629 odst. 1 občanského zákoníku tři roky. Lhůta počne běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (§ 619 odst. 1 občanského zákoníku). Tento okamžik zákon upřesňuje tak, že právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (§ 619 odst. 2 občanského zákoníku). Stejně tak občanský zákoník stanoví i pravidlo použité ve věci sp. zn. 1 As 105/2023 o přičítání nečinnosti právních předchůdců. V občanském zákoníku je toto pravidlo obsaženo v § 604…
V nyní řešené věci naopak přichází v úvahu uplynutí „objektivní“ lhůty pro účely posouzení zneužití práva. Zbývá určit, jak dlouhá by měla taková „objektivní“ lhůta být. Objektivní lhůty jsou zpravidla delší než lhůty subjektivní. Pro majetková práva stanoví občanský zákoník v § 629 odst. 2 objektivní promlčecí lhůtu v délce deseti let; zná však i promlčecí lhůty delší…
Pro úplnost Nejvyšší správní soud poznamenává, že v občanském právu promlčecí lhůty nelze používat bez ohledu na okolnosti konkrétních věcí. U samotných promlčecích lhůt je zohlednění konkrétních skutkových okolností zajištěno jednak tím, že zákon obsahuje řadu zvláštních ustanovení o běhu těchto lhůt (§ 645-653 občanského zákoníku), jednak i tím, že v konkrétním případě může být uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy. Stejně je nutno přistupovat i k posuzování zneužití práva podat správní žalobu. V konkrétním případě tedy nemusí ani žaloba podaná s odstupem řady let představovat zneužití práva s ohledem na okolnosti dané věci.“
Rozsudek NSS čj. 8 As 84/2023-71 ze dne 31. 1. 2024, dostupné na www.nssoud.cz
Více našich článků k incidenčnímu přezkumu najdete zde.