Je s podivem, s jakou lehkostí přistupují správní soudy k porušování procesních norem pro územní plánování. Ačkoliv je vydávání územního plánu formalizovaný proces veřejné správy, soudy opakovaně dovozují, že prakticky nezáleží na tom, jakým postupem obce ruku v ruce s pořizovatelem dospějí ke kýženému výsledku – vydání územního plánu nebo jeho změny.

K čemu je vlastně úprava procesu?

Velmi dobře se to projevuje na časté chybě, kterou obce dělají – rozhodnou o pořízení změny územního plánu tzv. zkráceným postupem (podle nového stavebního zákona to už nepůjde), aniž by k tomu měly zákonem vyžadovaná stanoviska krajského úřadu ve věci posuzování vlivů na životní prostředí a NATURY 2000.

Stavební zákon sice říká, že bez zohlednění těchto stanovisek nelze o pořízení změny rozhodnout, ale soudy tento jasný pokyn vesele ignorují. Stejně tak stavební zákon jasně říká, že o tom, že se bude postupovat zkráceným postupem, musí zastupitele výslovně uvést v rozhodnutí o pořízení změny. NSS ale evidentně nevadí, když to neudělají, ale stejně je změna pořizována právě zkráceným postupem s vynecháním fáze zadání. K čemu pak vůbec nějaký proces je, když se může libovolně porušovat, říkáme si. Nebo jsou pravidla nastavená zákonodárci natolik zbytečná a absurdní, že je prostě mají obce ignorovat?

Výslovně neznamená vždycky výslovně – někdy to prostě obce přehlédnou

Nejvyšší správní soud zdůvodňuje svoji laxnost k respektování litery zákona následovně: „Nejvyšší správní soud v této souvislosti akcentuje, že k přípustnosti návrhu na zrušení opatření obecné povahy nestačí, pokud navrhovatel namítá jen porušení procedurálních pravidel, které sice mohlo objektivně vést k nezákonnosti opatření obecné povahy, avšak tato nezákonnost se nemohla dotknout právní sféry navrhovatele… Důvodem ke zrušení opatření obecné povahy je totiž pouze pochybení závažného rázu, které reálně mohlo vést k zásahu do hmotných veřejných subjektivních práv navrhovatele…

K tomu ovšem v nyní projednávaném případě nedošlo. Podstatou pořízení změny územního plánu zkráceným postupem je vynechání fáze zadání a společného jednání. V těchto fázích je přitom role veřejnosti, resp. vlastníků dotčených pozemků a staveb minimální, neboť vlastník dotčeného pozemku či stavby může prakticky pouze podat připomínku k návrhu zadání podle § 47 odst. 2 stavebního zákona, přičemž zákon neukládá pořizovateli ani zastupitelstvu obce, aby se s touto připomínkou nějak vypořádali nebo o ní rozhodovali. Jedná se tedy fakticky o určité upozornění pořizovatele, který se jím ovšem nemusí nijak zabývat.

Pro ochranu práv vlastníka dotčeného pozemku je totiž stěžejní řízení o územním plánu spočívající v účasti na veřejném projednání a v možnosti podat proti územnímu plánu námitky. Stěžovatelka se přitom veřejného projednání účastnila a námitky rovněž podala, přičemž odpůrce se s nimi v odůvodnění změny územního plánu řádně a dostatečně vypořádal… Do práv stěžovatelky tak bylo zasaženo pouze tím, že nemohla podat připomínku k návrhu zadání změny územního plánu, na kterou ovšem pořizovatel není povinen jakkoliv reagovat. S ohledem na obsah spisu lze souhlasit s krajským soudem, že ze strany zastupitelstva se mohlo jednat pouze o přehlédnutí, neboť ve všech ostatních případech rozhodlo o zkráceném postupu řádně.“

Stanoviska dotčených orgánů jsou „k ničemu“ – prý je nepotřebujete

Poněkud obskurně NSS nahlíží i na povinnost mít zmíněná dvě stanoviska, než se rozhodne o pořízení změny zkráceným způsobem a o jejím obsahu: „Obdobně je pak nutno nahlížet i na stěžovatelkou namítané porušení § 55a odst. 2 stavebního zákona. Uvedené ustanovení vyjmenovává nutné podklady, které musí být k návrhu přiloženy, přičemž platí, že bez zohlednění uvedených stanovisek jako nutných podkladových aktů pro zkrácený postup nelze o pořízení změny územního plánu ve zkráceném postupu vůbec rozhodnout… .

 Lze tak souhlasit se stěžovatelkou v tom, že se odpůrce dopustil procesního pochybení, když k novému návrhu žadatelky nevyžádal nové koordinované stanovisko. Stanoviska podle § 55a odst. 2 písm. d) a e) stavebního zákona se totiž vždy musí vztahovat ke konkrétnímu návrhu. Za situace, kdy byl prvotní návrh zamítnut a následně podán nový s významnými parametrickými změnami, je nutno vyžádat stanoviska nová. Pořizovatel ani zastupitelstvo obce totiž nejsou oprávněni k tomu, aby posoudili, zda původní stanovisko postačuje i ve vztahu k novému záměru, neboť na to nemají potřebnou odbornost. Neobstojí proto argumentace, že šlo o redukovaný záměr, a tudíž si pořizovatel riziko pro životní prostředí mohl posoudit sám na základě původního stanoviska…

Podle názoru Nejvyššího správního soudu však ani uvedené pochybení nevede k nutnosti zrušení změny územního plánu. Jak správně uvedl krajský soud, smyslem uvedených stanovisek je zajistit, aby již na počátku procesu pořízení změny územního plánu zkráceným postupem bylo zřejmé, jaké postupy nebo opatření je třeba provést z pohledu ochrany životního prostředí, resp. zda je nutné návrh změny územního plánu posoudit z hlediska vlivů na životní prostředí, a to případně i včetně významných vlivů na evropsky významné lokality a ptačí oblasti…

Pokud však ze stanovisek vyplývá, že plánovaná změna nemá žádný vliv na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast a není ji nutné posoudit z hlediska vlivů na životní prostředí, pak tato stanoviska nemají fakticky žádný dopad na proces přijímání změny územního plánu a na její výslednou podobu.

Ačkoliv tedy původní koordinované stanovisko nepostačovalo pro rozhodnutí zastupitelstva o pořízení změny požadované žadatelkou, materiálně nedošlo k žádnému zásahu do procesních nebo hmotných práv stěžovatelky či třetích osob, ani nebyl ohrožen veřejný zájem. Nedoložení stanoviska při pořizování změny územního plánu zkráceným postupem proto v nyní projednávané věci představuje vzhledem ke skutkovým okolnostem případu pouze formální vadu, na základě které nelze ani s přihlédnutím ke skutečnosti, že se stěžovatelka nemohla k těmto stanoviskům prostřednictvím námitek vyjádřit, dovozovat nezákonnost změny územního plánu odůvodňující její zrušení. Ani na podkladě dalších stížních námitek neshledal Nejvyšší správní soud existenci vad v postupu odpůrce při pořizování změny územního plánu, které by měly být tak závažného charakteru, že by měly vliv na zákonnost napadeného správního aktu.“

Závěrem

Docela zajímavé závěry, není-liž pravda? Pro obce jsou to každopádně dobré zprávy – z procesních pochybení, kterých je téměř u každého územního plánu jako máku, se evidentně nestřílí a všecko se dá u NSS docela dobře okecat. Horší to už je pro vlastníky, ale kdo by se se základními lidskými právy a požadavkem na dobrý výkon veřejné správy zase tolik trápil, že?

 

Podle rozsudku NSS ze dne 5. 6. 2024, čj. 7 As 5/2024 – 38, dostupný na www.nssoud.cz

 Více našich článků k problematice územního plánování zde.