Krajský soud v Brně zrušil část územního plánu jedné jihomoravské obce. Plán podmiňoval výstavbu na pozemcích dotčených vlastníků etapizací a pořízením územní studie, která řešila umístění veřejného prostranství (parku). Jestli vás zajímá, v čem udělala samospráva chybu, čtěte dál.

Veřejná prostranství a zastavitelné plochy

Klíčovou byla otázka, zda je možno na již zastavitelných plochách vymezit nově veřejné prostranství. Soud k tomu řekl: „Jako problematické je však nutno hodnotit důvody, které odpůrkyni, resp. pořizovatele, vůbec vedly k požadavku na budoucí vymezení veřejného prostranství ve formě veřejné zeleně… Jak vyplývá ze shora citované části odůvodnění textové části územního plánu, odpůrkyně založila potřebu vymezení plochy veřejného prostranství požadavkem § 7 odst. 2 věta druhá vyhlášky č. 501/2006 Sb., podle něhož se pro každé dva hektary zastavitelné plochy bydlení, rekreace, občanského vybavení anebo smíšené obytné vymezuje s touto zastavitelnou plochou související plocha veřejného prostranství o výměře nejméně 1000 m2 ; s tím, že se do této výměry nezapočítávají pozemní komunikace. Dle odůvodnění napadeného OOP se vymezení veřejného prostranství v rozsahu uvedeném ve vyhlášce bere jako povinnost, s níž musí být podoba územního plánu uvedena do souladu…

K tomu je však nutno uvést, že požadavek na vymezení minimálně 1000 m2 ploch veřejného prostranství na dva hektary zastavitelné plochy se podle judikatury Nejvyššího správního soudu vztahuje pouze k nově vymezovaným zastavitelným plochám, nikoli k plochám, které byly jako zastavitelné již vymezeny. To formuloval zcela jasně Nejvyšší správní soud… který se zabýval otázkou, zda se má plocha veřejného prostranství vymezovat pouze tehdy, vymezuje-li se nová zastavitelná plocha o rozloze dvou hektarů, nebo zda se mají zastavitelné plochy k plochám veřejného prostranství přizpůsobovat dle poměru 20:1 (2 ha : 1000 m2 ), přičemž se přiklonil k prvnímu z výkladů.

Navázal tak na rozsudek…, který odmítl výklad, podle něhož by bylo povinností u každé zastavitelné plochy bydlení, a to i menší než 2 ha, vymezit v jejím rámci novou plochu veřejného prostranství v rozsahu poměrném k požadavku 0,1 ha na 2 ha zastavitelné plochy. Krajský soud se s tímto výkladem ztotožňuje, neboť jej považuje za racionální a logický, a to mj. s ohledem na ochranu legitimního očekávání založeného na územně plánovací regulaci posouzené a schválené již v minulosti…

Z uvedených důvodů je nutno mít za to, že požadavek na vymezení plochy veřejného prostranství související s plochou, která již byla jako zastavitelná vymezena v územním plánu, jenž byl napadeným OOP nahrazen… jde nad rámec požadavků stanovených v § 7 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb.“

Měňte územní plány, ale zdůvodňujte

Soud nezapomněl na obligatorní konstatování: „V této souvislosti je rovněž nutno se vymezit proti té části odůvodnění napadeného OOP, podle níž odpůrkyně, resp. pořizovatel územního plánu, odvozují z neaktivity na dosud vymezených zastavitelných plochách možnost využít plnou škálu nástrojů územního plánování, aniž by byla nadmíru dotčena práva vlastníků… je třeba vycházet z toho, že územní plánování je dlouhodobým procesem, který by měl probíhat kontinuálně, tj. nově přijímaná dokumentace by měla navazovat na tu stávající.

Neznamená to samozřejmě, že je třeba převzít všechny návrhové plochy; tím by byl vyloučen jakýkoli rozvoj v území. Dotčené osoby nicméně musí mít možnost spolehnout se na určitou stálost územně plánovací dokumentace, respektive kontinuitu jejího vývoje, protože jedině tak jí mohou přizpůsobit své záměry. Je tedy spíše nežádoucí, aby jednou projednané a schválené záměry byly opakovaně znovu posuzovány, přehodnocovány a měněny.

Dochází tím k zásahu do legitimního očekávání dotčených osob a k neefektivnímu vynakládání veřejných prostředků… Jakkoli tedy jistě nelze vyloučit změny ve funkčním využití pozemků, obdobně jako nelze vyloučit změnu stanovených podmínek takového využití, zasahuje-li taková změna do možnosti využití vlastnických práv dotčených osob, je třeba ji dostatečně odůvodnit (např. relevantní změnou okolností, věcnou nesprávností původního řešení ve spojení s kolizí s veřejným zájmem.“

 

Podle rozsudku KS Brno, čj. č.j. 66 A 1/2024-56 ze dne 6. 6. 2024. Dostupné na www.nssoud.cz

Více našich článků k problematice územního plánování najdete zde.