Jedno jihomoravské město vydalo územní plán a v něm přeřadilo pozemky vlastnice s funkčním využitím bydlení (plocha návrhová) do plochy s funkčním využitím zemědělská (plocha stabilizovaná). To se samozřejmě majitelce nelíbilo, a tak se věc postupně dostala až k Nejvyššímu správnímu soudu, kde nad samosprávou vyhrála. Cesta to ale byla krkolomná – přes incidenční přezkum územního plánu.
Jak na incidenční přezkum?
Co to znamená? Vlastnice nejprve (ač věděla, že neuspěje) podala žádost o vydání společného povolení pro stavbu garáže. Ta jí byla logicky zamítnuta, neboť záměr nebyl v souladu s územním plánem. Krajský úřad jako odvolací orgán rozhodnutí městského úřadu potvrdil.
Proti uvedenému rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje podala navrhovatelka ke Krajskému soudu v Brně žalobu, a to společně s návrhem na zrušení části územního plánu. V něm navrhla zrušit platný územní plán v části vztahující se celkem ke dvaceti čtyřem pozemkům (čímž zahájila onen incidenční přezkum územního plánu, i když jí dávno propadla roční lhůta, kterou jinak zákon vlastníkům k napadení územního plánu dává).
Pasivita vlastnice nebrání incidenčnímu přezkumu
Krajský soud při posuzování věci na úvod vyjasnil, že ačkoliv navrhovatelka byla v průběhu přijímání územního plánu bez objektivních důvodů pasivní (nepodala žádné námitky ani připomínky), může proti němu ve správním soudnictví brojit. Napadený územní plán tedy posoudil a dospěl k závěru, že změna dosavadního stavu, jež omezuje na pozemcích vlastnice výstavbu, byla podle soudu zásadní a porušila kontinuitu územního plánování, přičemž s ohledem na absenci jejího konkrétního zdůvodnění nelze v souvislosti s ní vyloučit zneužití práva a svévoli. Proto přistoupil ke zrušení územního plánu.
NSS k tomu dodal: „Co se pak týká namítaného zneužití práva, resp. účelovosti jednání navrhovatelky, tak k tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že mu není jasné, v čem by zmíněná účelovost měla spočívat. Jak je již uvedeno výše, navrhovatelka si svým pasivním chováním v průběhu přijímání územního plánu nikterak nevylepšila své případné budoucí postavení v řízení o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy, tj. nijak neposílila ochranu svých zájmů. I za daných okolností však měla nárok žalobu proti rozhodnutí správního orgánu společně s tímto návrhem podat, což krajský soud správně vysvětlil… Stěžovatelce nelze vytýkat, že chrání své zájmy dostupnými právními prostředky. Není zároveň relevantní, o povolení jaké stavby navrhovatelka žádala, neboť soudu v posuzované věci nepřísluší hodnotit, k jakému účelu mají být dotčené pozemky využity.“
NSS: existence zemědělské půdy nestačí
NSS dal krajskému soudu za pravdu, že změna regulace nebyla dostatečně odůvodněná (a to ani obecně, vzhledem k pasivitě vlastnice) a řekl: „Stejně tak chybějící odůvodnění nemůže nahradit skutečnost, že předmětná změna je ve prospěch zemědělského půdního fondu, resp. v souladu se stanoviskem příslušného správního orgánu. Ačkoliv zemědělský půdní fond požívá zvláštní ochrany, nelze ji absolutizovat a vždy ji upřednostnit před jinými zájmy… resp. považovat ji za dostatečné odůvodnění pro každé jednání ve prospěch zemědělského půdního fondu.
Je jednoznačně správné a Nejvyšší správní soud nikterak nezpochybňuje, že posuzovaný územní plán má za cíl chránit místní hodnoty, jakými jsou kultura města a krajinný ráz, či zmíněný zemědělský půdní fond a sleduje cíle územního plánování. Nicméně musí tak být vždy činěno zákonným způsobem, tzn. mj. za přítomnosti náležitého odůvodnění. Chybějící odůvodnění nemůže nahradit ani skutečnost, že nové funkční využití pozemků navrhovatelky odpovídá jejich dosavadnímu skutečnému užívání. Fakt, že dotčené pozemky nejsou dosud zastavěny a že jejich zastavění nepředpokládá ani nepředpokládal žádný správní akt s výjimkou předchozího územního plánu, totiž stěžovateli pouze dává možnost efektivně dosáhnout cílené změny, kterou je však zapotřebí náležitě odůvodnit.“
Rozsudek NSS čj. 4 As 260/2023-43 ze dne 17. 6. 2024, dostupný na www.nssoud.cz
Více našich článků k problematice územního plánování zde.