V jednom středočeském městě došlo ke změně územního plánu, kterou byly schváleny nové zastavitelné plochy pro bydlení. S tím nesouhlasila sousedka a snažila se proti nové výstavbě bránit u soudu. Na začátek je třeba uvést, že se zastupitelstvo onoho města pokusilo několikrát (neúspěšně) vymezit nové zastavitelné plochy už před nyní řešenou změnou. Tehdy ale soudy řekly, že při snahách změnit územní plán došlo skutečně k několika nezákonnostem, zejména k tomu, že byly rozšířeny zastavitelné plochy, aniž by na takovém kroku byl identifikován veřejný zájem převažující nad zájmem na ochraně nezastavěného území. Napotřetí už to město zvládlo a u soudu s vymezením nových zastavitelných ploch konečně obstálo.
K námitce nesplnění podmínek pro vymezení nové zastavitelné plochy
Nespokojená sousedka neuspěla mj. proto že nepodala během procesu územního plánování pořádné námitky (nicméně patrně by i tak soudy shledaly třetí pokus o vymezení nových zastavitelných ploch dostatečně odůvodněným). Zajímavé ale na celém případu je to, že navrhovatelka namítala i nezákonnost spočívající v nedodržení pravidla obsaženého v § 55 odst. 4 starého stavebního zákona, tedy požadavků na vymezování nových zastavitelných ploch. K tomu NSS řekl:
„Stěžovatelka dále namítá nesplnění podmínek pro vymezení nové zastavitelné plochy. Vypořádání této námitky nebrání předchozí procesní pasivita stěžovatelky, protože ochrana nezastavěného území zakotvená v § 55 odst. 4 stavebního zákona vyjadřuje jeden z cílů územního plánování, podle nějž územní plánování ve veřejném zájmu chrání a rozvíjí přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví a přitom chrání krajinu jako podstatnou složku prostředí života obyvatel a základ jejich totožnosti (viz § 18 odst. 4 stavebního zákona). Kogentní ustanovení § 55 odst. 4 stavebního zákona vyjadřuje zájem na ochraně těchto hodnot v území a současně předurčuje průběh přijímání a obsah opatření obecné povahy, neboť nejsou-li naplněny požadavky tohoto ustanovení, nelze vůbec ve změně územního plánu vymezit nové zastavitelné plochy…
Ve shodě s krajským soudem kasační soud považuje posouzení potřeby vymezení nových zastavitelných ploch za přezkoumatelné, srozumitelné, dostatečné a opřené o rozumné důvody a úvahy vycházející z konkrétních dat. Stěžovatelka namítá, že odpůrce stanovil jím zvolené koeficienty zcela svévolně a vágně. Toto konstatování však považuje Nejvyšší správní soud za obecné, neboť nereaguje na konkrétní obsáhlé důvody, které odpůrce vedly ke stanovení jednotlivých ukazatelů, ani nereaguje na argumentaci krajského soudu. Kasační soud souhlasí s krajským soudem, že nebylo myslitelné, aby odpůrce vycházel z exaktních hodnot (ať již ve vztahu k poptávce po nových bytech či počtu nově postavených bytů či ve vztahu k jakýmkoli jiným hodnotám), neboť v případě územního plánování jsou veškeré úvahy založeny na určitých predikcích vycházejících ze znalosti minulého vývoje území a politického rozhodování o směřování budoucího vývoje obce (tedy z toho, jakým směrem má daná územní samospráva zájem se rozvíjet).“
Podle rozsudku NSS čj. 3 As 168/2023 – 47 ze dne 27. 9. 2024, dostupný na www.nssoud.cz
Více našich článků k územnímu plánování najdete zde.