Nejvyšší správní soud řešil zajímavý případ stanoviska orgánu územního plánování, podle kterého bylo v pořádku dodatečně povolit ubytovnu pro 180 agenturních pracovníků namísto původně plánovaného školicího střediska s ubytováním pro školené. K soudu věc dostala nespokojená obec, protože se domnívala, že ubytovny tohoto druhu jsou zdrojem sociálně patologických jevů (kriminalita, rušení veřejného pořádku, snížená bezpečnost, alkoholismus apod.), které si na svém území nepřeje, tím méně v centru obce a v těsné blízkosti školy a školky. Původní školicí středisko bylo povolené skrze veřejnoprávní smlouvu, tu ale stavebník nerespektoval a postavil právě onu ubytovnu.
Obec taky před soudy tvrdila, že stanoviska orgánu územního plánování (i orgánu nadřízeného) nebyla dostatečně odůvodněna.
Krajský soud k rozsahu námitek obce v povolovacím řízení
Za zajímavé lze považovat shrnutí k soudu k rozsahu námitek, které může obec uplatňovat u stavebního úřadu: „Soud se postavením obce v územním řízení podrobně zabýval např. v rozsudku ze dne 28. 2. 2023, č. j. 43 A 26/2022-93. V něm vyslovil závěr, že zákonné vymezení okruhu přípustných námitek je velmi široké. Jediným korektivem pro námitky obce je to, že musí přímo směřovat k ochraně zájmů obce a jejích občanů jakožto celého společenství. To obci nedává postavení dohlížitele nad všeobecnou zákonností a správností územního rozhodnutí.
V územním řízení má roli subjektu, který může umisťovanou stavbu vnímat v celkovém kontextu obce a poukázat tak na aspekty, které snad mohly dotčené orgány přehlédnout, neboť perspektivou své působnosti vnímají pouze úzkou výseč celého záměru. Obec tak může namítat nesoulad umisťovaného záměru s územně plánovací dokumentací a s charakterem okolní zástavby. Může rovněž vznášet námitky vůči technickému řešení záměru, jestliže se dotýká zájmů obce a má potenciál ovlivnit celé okolí (řešení zásobování vodou, odkanalizování). Naopak obec nemůže namítat zásah do pohody bydlení nebo narušení soukromí sousedů, protože to se zájmů obce a jejích občanů jako celku netýká…
Žalobkyně nemá pravdu, pokud dovozuje oprávnění vznést uvedené námitky z toho, že je v zájmu obce, aby na jejím území vznikaly jen stavby, jež jsou v souladu s podzákonnými právními předpisy. Takový stav je obecně jistě žádoucí, k jeho vymáhání jsou však povolány příslušné dotčené orgány hájící veřejný zájem. Nikoli žalobkyně. Má-li být její námitka přípustná, je třeba u ní dovodit přímou souvislost se zájmy obce a jejích občanů. Žalobkyně jakožto obce, ani jejích občanů se nijak bezprostředně nedotýká, zda jsou v dodatečně povolované stavbě, jež nemá být veřejně přístupná, příliš nízké stropy, nevhodně úzké chodby, nebo schodiště nesplňující požadavky na bezpečnost a bezbariérovost.“
Krajský soud k závaznému stanovisku orgánu územního plánování
Soud konstatoval následující: „Posouzení souladu umisťované stavby s cíli a úkoly územního plánování a územně plánovací dokumentací je v řízení o dodatečném povolení stavby, jestliže se postupuje podle § 90 stavebního zákona, úkolem orgánu územního plánování, který o tom vydá závazné stanovisko (§ 96b odst. 1 věta první stavebního zákona).
V tomto závazném stanovisku orgán územního plánování určí, zda je záměr přípustný z hlediska souladu s politikou územního rozvoje a územně plánovací dokumentací a z hlediska uplatňování cílů a úkolů územního plánování, či nikoliv… soud konstatuje, že orgány územního plánování posoudily soulad dodatečně povolované stavby s územně plánovací dokumentací a s úkoly a cíli územního plánování zcela povrchně, vesměs pouze formálně a na konkrétní námitky žalobkyně vůbec nezareagovaly. Stavební úřad a žalovaný jejich nedostatečná stanoviska akceptovali, aniž je vyzvali k doplnění. Ve výsledku se tak žalobkyninými argumenty dosud nikdo věcně nezabýval. Její námitka je důvodná.“
Posouzení souladu se stavební uzávěrou
Soud uvedl k této otázce následující: „Stavební úřad se v prvostupňovém rozhodnutí k otázce souladu dodatečně povolované stavby se stavební uzávěrou vyjádřil jen jednou větou… Dodatečně povolovaná stavba je bytovým domem, nikoli ubytovacím zařízením, a proto stavební uzávěru neporušuje. Žalobkyně se proti tomu bránila odvoláním, v němž uvedla, že záměr nelze posuzovat podle jeho označení, ale podle jeho skutečné povahy. Pokud by to správní orgány učinily, pak by musely dospět k závěru, že v rozporu se stavební uzávěrou je…
Žalobkyně v odvolání uvedla konkrétní argumentaci, proč je podle jejího názoru dodatečně povolovaná stavba v rozporu se stavební uzávěrou. Domáhala se v prvé řadě toho, aby žalovaný dodatečně povolované části stavby posoudil podle jejich skutečné povahy a nikoli podle jejich označení. Má totiž za to, že se ve skutečnosti bude jednat o ubytovnu, jejíž umístění je stavební uzávěrou zakázáno, a že stavebník jen pomocí nepravdivě uvedeného účelu stavby regulaci obchází. Správní orgány obou stupňů měly za to, že musí vycházet pouze a jedině z toho, jak stavebník stavbu označí. To však není pravda. Takový přístup zcela rezignuje na efektivní řešení situací, kdy stavebník obchází regulaci zakazující určité využití daného území tím, že stavbu účelově označí jinak. Pokud právě toto žalobkyně namítala, bylo třeba zkoumat, jaký je skutečný účel stavby.“
Nejvyšší správní soud dal obci také za pravdu.
Podle rozsudku KS Praha čj. 43 A 14/2022-121 ze dne 4. 4. 2023 a rozsudku NSS čj. 9 As 102/2023–101 ze dne 24. 10. 2024, dostupné na www.nssoud.cz
Více našich textů k územnímu plánování najdete zde.