Nejvyšší správní soud ve stručném rozsudku připomněl jedno zajímavé pravidlo týkající se tzv. incidenčního přezkumu územního plánu. Šlo o návrh společnosti, která se bránila proti rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Karviné. Ten navrhovatelce nařídil odstranění změny stavby skladové haly, která byla provedena bez stavebního povolení a nebyla dodatečně povolena, a obnovení předcházejícího stavu stavby. Navrhovatelka se žalobou spojila návrh na zrušení opatření obecné povahy. Jenže nepochodila, protože takový postup není zrovna v popsaném případě možný.

V případě rozhodnutí o nařízení odstranění černé stavby nelze požadovat incidenční přezkum územního plánu

Soudci Nejvyššího správního soudu začali argumentaci docela vtipně: „Stěžovatelčina kasační stížnost, byť předložená právním profesionálem – advokátem, je na samé hranici projednatelnosti. Jedinou kasační námitkou, kterou lze z textu kasační stížnosti vydestilovat, je zcela obecné zpochybnění přiléhavosti použití závěrů rozsudku NSS, č. j. 1 As 115/2016 – 23, na posuzovanou věc, a to primárně, zdá se, na základě patrně skutkového odlišení (jiný pozemek, jiná dispozice), a nikoliv jakékoliv odlišnosti právní, či relevantní odlišnosti skutkové.“

Pak připomněli svoji starou judikaturu: „NSS nicméně neshledává žádný důvod, proč by jeho dřívější rozsudek neměl krajský soud v posuzované věci použít. Krajský úřad nařídil stěžovatelce odstranit změnu stavby rozhodnutím podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Právní věta vytvořená ze zmíněného rozsudku, kterou NSS publikoval ve sbírce svých rozhodnutí, zní: „S žalobou proti rozhodnutí o nařízení odstranění stavby prováděné nebo provedené bez potřebného povolení nebo v rozporu s ním podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), nelze po uplynutí tříleté lhůty podle § 101b odst. 1 s. ř. s. spojit návrh na zrušení územně plánovací dokumentace ve smyslu § 101a odst. 1 druhá věta.“

Od publikování právní věty zákonodárce zkrátil lhůtu pro podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy podle § 101b odst. 1 s. ř. s. To však nic nemění na jediné logické interpretaci této právní věty, a sice že závěry rozsudku č. j. 1 As 115/2016 – 23 je třeba použít přesně na případy, jako je ten stěžovatelčin.“

Podle rozsudku NSS čj. 1 As 24/2024 – 30 ze dne 7. 11. 2024.

Více našich článků k územnímu plánování najdete zde.