Krajský soud v Brně se vyjadřoval k tomu, co to je a není podstatná úprava územního plánu. Jeden pozemek byl zařazen do ploch veřejných prostranství PU, vlastník s tím nesouhlasil a po veřejném projednání došlo k této změně: část pozemku byla ponechána v plochách veřejných prostranství (PU) a část byla zařazena do ploch dopravní infrastruktury (DS). Krajský soud dospěl k závěru, že nešlo o podstatnou úpravu. Z jakých důvodů?

K podstatné úpravě

Soud řekl: „Předně nelze mít za to, že by touto úpravou došlo ke změně charakteru přijímaného územního plánu a jím řešeného území v podstatných rysech. Jedná se o změnu využití části jednoho pozemku za situace, kdy byl navrhovatel z návrhu územního plánu seznámen s tím, že tento pozemek má být začleněn do ploch veřejných prostranství (PU), jejichž hlavním využitím je dle územního plánu „zajištění bezpečného přístupu k ostatním plochám s rozdílným způsobem využití v zastavěném území a zastavitelných plochách“.

V těchto plochách územní plán počítá s jejich veřejně přístupným využitím různého charakteru… Úprava územního plánu ve vztahu k využití pozemku parc. č. 1141/1 nezměnila podstatu navrhované regulace (naplnění veřejné komunikační potřeby), pouze ji v určitém ohledu omezila.“

Ke střetu zemědělského provozu a sousední plochy pro bydlení

Vlastník byl nespokojen i s tím, že územní plán sice zařadil pozemky do plochy pro zemědělskou výrobu, ale současně požadoval, aby nové provozy zemědělské výroby byly přípustné, pouze pokud nebudou exhalacemi, hlukem a zápachem negativně ovlivňovat stávající zástavbu bydlení.

Soud k tomu řekl: „Navrhovateli lze přisvědčit v tom, že za takto nastavených podmínek využití jeho výrobních pozemků bude případné umístění nových provozů zemědělské výroby (zejména výroby živočišné) obtížné. Zemědělská výroba je totiž téměř vždy spojena s vedlejšími efekty v podobě exhalací, hluku či zápachu. Na druhou stranu to však není ani vyloučeno, byť by to mohlo klást na další případný rozvoj podnikání navrhovatele zvýšené ekonomické výdaje (např. na zavedení nových technologií).

Současně také nelze odhlížet od existence takových provozů zemědělské činnosti, které mají z hlediska uvedených vedlejších efektů na okolí minimální vliv (např. pěstování stromů nebo ovocných kultur, chov hmyzu či pěstování hub)… V plochách HU se připouští zemědělská výroba (společně s výrobou jiného charakteru), ale s ohledem na blízkost těchto ploch k obytné zástavbě je zde (v souladu se zadáním návrhu územního plánu) zohledněn též jiný zájem, a sice zájem na pokojném užívání pozemků v obytné zástavbě…

Opatření obstojí i ve třetím kroku testu, jímž je vážení hodnot stojících v kolizi. Pokud pro vážení ve vztahu k navrhovateli použijeme míru zásahu do jeho vlastnického práva na škále „nepatrný – mírný – podstatný – závažný – extrémní“, pak má soud za to, že se jedná o omezení spíše mírného stupně. Navrhovatel bude mít možnost své výrobní pozemky využívat ve stejném rozsahu jako dosud, v potenciálním ohrožení jsou pouze nové zemědělské provozy… Oproti mírnému zásahu do práv navrhovatele pak stojí dle soudu přinejmenším podstatný zájem majitelů a uživatelů obytné zástavby v blízkosti výrobních pozemků navrhovatele na tom, aby nedocházelo k dalšímu navyšování nežádoucích vedlejších vlivů ze zemědělského způsobu užívání předmětných pozemků. Tento veřejný zájem obyvatel dotčené části obce převáží nad dalším (navíc toliko potenciálním) rozvojem zemědělského podnikání navrhovatele.“

Sběrný dvůr naopak neruší

V ploše bylo přípustné realizovat i sběrný dvůr, což podle vlastníka je taky rušivé. Soud k tomu konstatoval: „Sběrný dvůr sám o sobě exhalace neprodukuje, ale záleží samozřejmě na způsobu provozu. Vedlejší negativní vlivy (hluk, zápach) mohou být dány i u sběrného dvora např. v důsledku dopravy či zpracování odpadu. Pokud je sběrný dvůr dobře organizovaný (s dostatečným odvozem odpadu, odděleným bioodpadem a kontrolou nebezpečných látek), jeho dopady na okolí mohou být minimální.

Ve srovnání se zemědělskou výrobou je tedy sběrný dvůr zpravidla méně rušivý, odlišení v rámci podmínek využití ploch HU má tedy jisté opodstatnění. To obecně platí i pro kompostér (nebude-li se jednat o nějakou průmyslovou kompostárnu). Odpůrkyni tak lze přisvědčit v tom, že z hlediska potenciálních vedlejších efektů na stávající zástavbu bydlení je podstatný rozdíl mezi provozem zemědělské (živočišné) výroby a sběrným dvorem (kompostérem).“

Rozsudek KS Brno ze dne 18. 3. 2025, čj. č. j. 66 A 7/2024 -238.

Více našich článků k územnímu plánování najdete zde.