Nejvyšší soud se v rozsudku z 1. 4. 2025 zabýval otázkou, zda v případě, že se stavební úřad dopustí průtahů, připadá do úvahy, aby stavebník požadoval náhradu škody spočívající v úrocích za splácení úvěru např. na koupi nemovitosti po dobu, o které se řízení protáhlo. Nižší soudy tento výklad odmítly, ale Nejvyšší soud jejich rozhodnutí zrušil.
Obce, které mají vydané stavební uzávěry pořizované ještě za účinnosti starého stavebního zákona (č. 183/2006), mají již jen necelé 3 měsíce na to, aby stavební uzávěry nechaly prověřit způsobem, který požaduje nový stavební zákon. Co se stane, pokud tak neučiní?
V rozsudku z konce března 2025 se Nejvyšší soud zabýval stanovením výše finanční satisfakce za protahované řízení. Konkrétně pak hodnotil, zda odvolací soud správně přihlédl k významu daného nepřiměřeně dlouhého řízení.
Krajský soud v Praze nedávno rozhodoval o jedné stavební uzávěře. Protože řešil několik zajímavých věcí, mj. požadavky na grafickou část, stojí za to napsat o rozsudku článek. Navíc se jednalo o poměrně rozsáhlou stavební uzávěru, které se obce často (zbytečně) bojí. Vzhledem k tomu, že to obec u soudu v podstatě vyhrála, může být předmětná uzávěra a argumentace soudu inspirací jiným samosprávám a pořizovatelům.
Nejvyšší soud rozhodoval o přiznání náhrady vlastníkovi za to, že se na jeho pozemku nacházelo veřejné prostranství, ale obec s daným vlastníkem obec neuzavřela žádnou nájemní nebo podobnou smlouvu. Veřejné prostranství proto bylo samosprávou užíváno bezdůvodně. Spor je jistě zajímavý, zejména proto, že řada obcí vůbec netuší, že by za veřejná prostranství měla (za určitých okolností) vlastníkům platit. Pojďme se proto podívat na argumentaci soudu.
Uspěli jsme ve složitém sporu, kdy jsme hájili právo vlastníka pozemku na to, aby obec změnou územního plánu vyplnila tzv. bílé místo v územním plánu, které vznikne, když dojde ke zrušení části dokumentace. Krajský soud v Českých Budějovicích konstatoval, že se obec svojí nečinností dopustila nezákonného zásahu. Soud rozhodoval napodruhé (nejprve soudci žalobu odmítli a museli jsme se obracet na NSS).
Krajský soud v Praze se vyjádřil k zajímavé otázce – použitelnosti stanoviska dotčeného orgánu, které tento vydal k předchozí územně plánovací dokumentaci. Jak soudci tuto věc zhodnotili?
V jedné obci měnili územní plán, přičemž došlo ke zpřísnění podmínek etapizace. Obsah územního plánu předurčilo referendum, ve kterém lidé hlasovali o této otázce: „„Souhlasíte, aby Zastupitelstvo města D. zachovalo v územním plánu stanovené zásady etapizace, kde je mimo jiné určeno, že z obytných ploch by neměla být zahajována výstavba v dalších lokalitách do doby realizace velké většiny rodinných domů v lokalitách: Nad Papežem, Javorová, Na Kole, Západní zóna, a při nejbližší změně územního plánu upřesnilo, že velkou většinou se v tomto rozumí nejméně 85 %?“
Krajský soud v Brně se vyjadřoval k tomu, co to je a není podstatná úprava územního plánu. Jeden pozemek byl zařazen do ploch veřejných prostranství PU, vlastník s tím nesouhlasil a po veřejném projednání došlo k této změně: část pozemku byla ponechána v plochách veřejných prostranství (PU) a část byla zařazena do ploch dopravní infrastruktury (DS). Krajský soud dospěl k závěru, že nešlo o podstatnou úpravu. Z jakých důvodů?
Obce se často brání doslova zuby nehty tomu, aby proběhlo referendum. Byť přípravný výbor splní všechny náležitosti, obce se zaklínají tím, že je referendum v nějakém ohledu rozporné se zákonem a odmítnou ho vyhlásit. To za ně musí udělat soudy. Jedna obec byla tak kreativní, že tvrdila, že referendum je v rozporu s povinnostmi obce vystupovat jako řádný hospodář, tedy by bylo rozporné s § 38 odst. 1 zákona o obcích.