V minulém týdnu bylo rozesláno číslo 1/2016 Zpravodaje o judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, který již od roku 2013 vydává Kancelář vládního zmocněnce pro zastupování před ESLP. Zpravodaj je připravován ve spolupráci s analytickými útvary Ústavního soudu, Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu a veřejného ochránce práv. Zpravodaj pomáhá zpřístupnit judikaturu štrasburského soudu, která je z velké části dostupná pouze v anglickém nebo francouzském jazyce, ale která závazným způsobem vykládá Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, a je tak pro Českou republiku závazná. Ve zpravodaji jsou obsaženy aktuální rozhodnutí proti ČR i výtahy z dalších důležitých rozhodnutí ESLP. Archiv všech čísel Zpravodaje je dostupný ZDE.
Před nedávnem vyhlásil Ústavní soud nález ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 834/15, jímž vyhověl ústavní stížnosti ženy, která se u obecných soudů domáhala přiznání náhrady újmy na zdraví v penězích, ve výši 35 100 000 Kč. Ústavní soud se sice v této věci zabýval pouze dílčí otázkou počátku běhu promlčecí lhůty, i tak se jedná o rozhodnutí mající význam jak pro probíhající soudní řízení, tak pro obdobné případy.
V médiích je opakovaně probírána otázka přezkumu znaleckých posudků. Mnohdy se v trestních řízeních setkáváme s tím, že soud musí posoudit několik posudků a odborných vyjádření: jeden si nechá zpracovat obžaloba, jeden obžalovaný, další pak zadává soud. Jak víme právě i z medializovaných kauz, závěry jednotlivých posudků se mnohdy diametrálně rozcházejí.
Od 1. 1. 2014 vstoupil v účinnost nový čl. 47 jednacího řádu Evropského soudu pro lidská práva (ESLP). Společně s touto změnou ESLP vydal také nový formulář pro podání stížnosti. Tato skutečnost uvedla v praxi významnou formalizaci a zpřísnění podmínek pro podání stížnosti k štrasburskému soudu, což má odraz tom, že nesprávně vyplněné formuláře nejsou ze strany ESLP akceptovány. Nyní, společně s dalšími změnami účinnými od ledna 2016, vydal ESLP také přehled nejčastějších chyb, ke kterým dochází při vyplňování formuláře.
Nálezem ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3122/15, vyhověl Ústavní soud ústavní stížnosti stěžovatelky, která se domáhala přiznání náhrady újmy na zdraví vzniklé v důsledku pracovního úrazu, a konstatoval, že usnesením Nejvyššího soudu a rozsudkem Krajského soudu v Praze bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces. Nad rámec samotné věci pak Ústavní soud rovněž vyjádřil svůj postoj k současnému stavu právní úpravy týkající se náhrady újmy na zdraví.
Dne 22. 12. 2015 vydal Ústavní soud nález sp. zn. I. ÚS 2844/14 (vyhlášený dne 13. 1. 2016), jímž vyhověl ústavní stížnosti, v níž stěžovatelky (matka a sestra zemřelého) brojily proti výši přiznané náhrady nemajetkové újmy, která jim byla způsobena úmrtím jejich syna, resp. bratra. Ústavní soud v tomto nálezu vyslovil významný právní názor ve vztahu k otázce přiměřené výše zadostiučinění v penězích kompenzující úmrtí osoby blízké.
Nálezem ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 3599/15 (vyhlášen dne 10. 2. 2016), zamítl Ústavní soud ústavní stížnost státní příspěvkové organizace Psychiatrická léčebna Šternberk s konstatováním, že rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách nebyla porušena její ústavně zaručená základní práva a svobody. Současně tímto nálezem Ústavní soud vyslovil zásadní právní názor, dle nějž ustanovení § 16a odst. 1 písm. f) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění účinném do 31. prosince 2013, nelze v současné době použít jako právní základ pro přiznání nároku na zaplacení jím stanoveného regulačního poplatku.
V dnešním článku se blíže podíváme na otázku, zda lze započtení doby strávené v nezákonné vazbě do uloženého trestu odnětí svobody považovat za dostatečnou kompenzaci nemajetkové újmy, která odsouzenému vznikla v souvislosti s nezákonnými rozhodnutími, jimiž byl odsouzený vzat do vazby (ponechán ve vazbě). Odsouzení k trestu odnětí svobody následující po zákonné vazbě Nejdříve se podíváme na situaci, kdy je pachatel vzat do vazby v souladu s právními předpisy a následně je odsouzen k trestu odnětí svobody: Podle ustanovení § 92 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, jestliže se vedlo proti pachateli trestní řízení ve vazbě a dojde v tomto řízení k jeho odsouzení, […]
Nejvyšší soud usnesením z října 2015, které nám však bylo doručeno až před několika dny, vyhověl našemu dovolání a zrušil rozhodnutí Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně, kterými byl náš klient uznán vinným ze spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky. Ve svém vyjádření k dovolání se na naší stranu postavil i Nejvyšší státní zástupce, který jednoznačně souhlasil s naší argumentací týkající se nesprávního postupu výše jmenovaných soudů. Skutkový stav Trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky se dle § 274 odst. 1 trestního zákoníku dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by […]
Od začátku ledna 2016 vstoupily v účinnost některé změny týkající se podmínek podání stížností k Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP). Tyto změny se vztahují především na stížnosti podávané právnickými osobami a stěžovateli, kteří jsou právně zastoupeni od počátku řízení. Přestože se tedy nejedná o změny zásadního významu, dochází zároveň ke změně formuláře pro podání stížnosti. Všichni stěžovatelé jsou tak povinni své stížnosti podávat na novém formuláři, protože pokud by podání k ESLP nesplňovalo formální požadavky uvedené v článku 47 Jednacího řádu ESLP, důsledkem by bylo odmítnutí podané stížnosti. Aktualizace 2021: Tento příspěvek je již z roku 2016 a nemusí být zcela aktuální. Doporučuji proto zkontrolovat si aktuální podobu formuláře […]