Krajský soud v Praze rozhodoval o dalším zajímavém případu týkajícím se územního plánování. Tentokrát se vlastníci domáhali toho, aby jejich pozemky byly určeny pro rekreaci nebo pro bydlení. Jedním z důvodů, proč k tomu nedošlo, byl nedostatečný dopravní přístup k pozemkům. To, že na něco takového nikdo nemá veřejné subjektivní právo, je známá věc. Soud se ale vyjádřil i k tomu, zda existuje právo na zajištění přístupu k pozemkům skrze územní plán.
Nejvyšší správní soud dostal možnost vyjádřit se k posuzování charakteru zástavby, když rozhodoval o kasační stížnosti Krajského úřadu Středočeského kraje proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Tím bylo zrušeno společné rozhodnutí, jehož podkladem bylo problematické závazné stanovisko úřadu územního plánování, které dostatečně neposoudilo charakter zástavby a území.
Krajský soud v Praze dostal možnost rozhodovat o dalším územním plánu. Rozsudky tohoto soudu považujeme za kvalitní, rádi o nich píšeme. V tomto případě šlo o změnu plochy sportoviště na plochy pro bydlení. S tím nesouhlasila dotčená sousedka a podala návrh na zrušení části předmětné změny územního plánu. Zajímavé na celé věci bylo to, že změnu obec odůvodnila urbanistickými důvody. Co na to soud?
Zajímavý případ řešil Nejvyšší správní soud. Jedna vlastnice se domáhala toho, že její pozemek není veřejně přístupnou účelovou komunikací, neboť jen spojuje dvě části oné komunikace dohromady a lidé mohou jezdit z obou konců (a otočit se), ale ne přes její majetek. NSS řekl, že to je vážně nesprávný náhled na věc (a potvrdil rozhodnutí krajského soudu).
Včera nám přišel rozsudek v jedné z našich kauz. Hájili jsme práva vlastnice dotčené nezákonnou stavební uzávěrou. Obce totiž stále dělají při pořizování opatření obecné povahy, ať už územních plánů nebo právě uzávěr, celou řadu chyb, které pak dopadají nemile a nepříjemně na občany. V tomto případě nám dal soud za pravdu, že byla vlastnice diskriminována vůči jiným majitelům pozemků v obci, na které se stavební uzávěra bůhví proč nevztahovala.
Nejvyšší správní soud opět zopakoval svoji judikaturu, když rozhodoval o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu v Plzni o územním plánu města na soutoku čtyř řek. Tamnímu společenství vlastníků se nelíbilo, že pro jejich panelák územní plán požadoval „chránit střešní krajinu souborů staveb vytvářejících jeden kompoziční celek, tj. na příklad chránit typickou střešní krajinu modernistických sídlišť sestávající z rovných střech“. Soud ani NSS jejich požadavkům nevyhověli, protože dotčení byli v procesu územního plánování pasivní.
Zdá se, že stát obcím a jejich obyvatelům ukrajuje stále rychleji prostor k samostatnosti a k životu. Za vydatné pomoci ministerstva životního prostředí mají investoři do větrné energie evidentně získat velmi snadný povolovací proces pro svoje elektrárny, aniž by se kdo ptal na zájmy samospráv a občanů. Na hackathonu pořádaném MŽP bylo dohodnuto, že je třeba vymezit tzv. akcelerační zóny (nebo také „obnovitelné krajinné oblasti“), kde bude usnadněna výstavba větrných nebo solárních elektráren.
Nejvyšší správní soud dnes řešil důležitou otázku: šlo o to, zda se koeficient využití (zastavění) pozemku uplatní vůči souboru pozemků dotčených jedním stavebním záměrem, nebo je třeba jej vztáhnout na každý pozemek zvlášť. S podobným problémem jsme se setkali u několika našich klientů. Co k tomu soudci NSS řekli?
Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích v § 10 upravuje poplatek za povolení vjezdu s motorovým vozidlem. Ustanovení je to stručné a říká se v něm, že poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst (dále jen „vybraná místa“) platí fyzická nebo právnická osoba, které bylo vydáno povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst.
V rozsudku ze 23. 6. 2023 se Nejvyšší správní soud postavil za obec jako příjemce dotace ve sporu o to, zda poskytovatel má nebo nemá příjemci vyplatit část přislíbené dotace na sanaci bývalé skládky. Zdůraznil, že v případě pochybností ohledně výkladu dotační smlouvy se uplatní výklad ve prospěch příjemce dotace.