Nejvyšší správní soud opět rozhodoval o vymezení veřejně přístupné účelové komunikace. Vlastník pozemku se bránil proti tomu, že silniční správní úřad deklaratorním rozhodnutím potvrdil, že na jeho pozemku existuje taková pozemní komunikace. Tvrdil přitom, že nebylo prokázáno, že by existovala nutná komunikační potřeba pro konkrétně vymezené pozemky. Jak odůvodnil své rozhodnutí NSS, který zrušil jak rozsudek Městského soudu, tak rozhodnutí pražského magistrátu?
Nejvyšší správní soud rozhodoval opět o územním plánu. Tentokrát šlo o šumavskou obec s poetickým názvem Svatá Máří, která umožnila změnou územního plánu výstavbu smíšeného bydlení v lokalitě, kde se nachází zemědělský objekt. Podle tvrzení obce spočívala změna přijímaná zkráceným způsobem v pouhé aktualizaci zastavěného území.
Všemožné zákazy, kterými nás bohatě zásobuje stát, se staly běžným koloritem našich životů. Jak chutná svoboda, už ani netušíme. Proto už skoro nikomu nepřišlo zvláštní ani to, že za dob covidu jsme kupříkladu nesměli na ulici pít kávu z kelímku. Stejně tak přijde všem úplně normální, že se na různých místech nesmí kouřit. V ideálním světě by podle výroků ministra zdravotnictví snad podobná ostrakizace měla potkat i pití alkoholu: „Snížit závislost pomůže postupná společenská neakceptovatelnost. Pokud bych vám teď nabídl popelník, napíšete, že se ministr zdravotnictví zbláznil. Kdybych vám nabídl dvě deci vína, za blázna mě považovat nebudete.“ Toho se ale, doufejme, nikdy nedočkáme.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o tom, jak nahlížet na souhlas vydaný podle zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon.
Řadu spolků a dalších poskytovatelů služeb v dětské skupině zaskočilo prohlášení MPSV, že nebude dodržen termín pro výplatu státního příspěvku na provoz dětských skupin. Pokud tímto postupem státu vznikne škoda, je možné se nějak bránit?
Dnes jsme zaznamenali úspěch ve věci jednoho z klientů, a to ve sporu se Správou železnic o poskytování dokumentů, které byly Správě předány zhotovitelem na závěr 2. dílčí etapy studie proveditelnosti pro jednu z tratí. Žalovaným byl ale Úřad pro ochranu osobních údajů. Ten je totiž odvolacím orgánem Správy železnic.
Stavební odbor hlavního města Prahy vyhověl našemu odvolání a zrušil rozhodnutí úřadu městské části, kterým bylo vydáno stavební povolení. Důvodem bylo zejména to, že s naším klientem nebylo jednáno jako s účastníkem řízení. Navíc rozhodnutí bylo vydáno bez řádných souhlasů podle § 184a odst. 2 stavebního zákona.
Mimořádně obtěžující (což je samozřejmě cílem) demonstrace za prosazení nejrůznějších omezení svobody kvůli tzv. klimatické změně, jsou trnem v oku mnohým. Řidiči většinou skončí u rozčilování se, popř. slovních útoků na lidi, kteří si myslí, že vědí, co je správné, a jsou ochotni za svoji pravdu bojovat nejrůznějšími způsoby. O právních řešeních jsme ale zatím neslyšeli, a přitom se nabízejí. Jedním z nich je zásahová žaloba proti orgánu, který demonstraci neomezil a nechal ji proběhnout. Požadovat lze i náhradu újmy.
Ve věci řízení o stanovení odvodu (či penále) za porušení rozpočtové kázně jde také o čas. Podle § 22 odst. 13 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů („malá rozpočtová pravidla“), lze odvod a penále uložit do 10 let počítaných od 1. ledna roku následujícího po roce, v němž došlo k porušení rozpočtové kázně. Deset let se zdá jako hodně, ale někdy to v rámci právních bitev uteče, jako nic. Řízení mohou prodloužit neočekávané změny zákona a chyby, které těžko mohl někdo předvídat, jako tomu bylo ve věci řešené nedávno u NSS.
Zajímavou otázkou se dnes zabývali soudci Nejvyššího správního soudu. Rozhodovali o tom, zda se správní orgány dostatečně vypořádaly s otázkou, zda imise z komína zasáhnou okna v patře sousedního domu. NSS zrušil jak rozhodnutí Krajského soudu v Praze, tak Krajského úřadu Středočeského kraje a věc vrátil správnímu úřadu k dalšímu řízení. Proč? To si nyní řekneme.