Městský soud v Praze rozsudkem č.j. 18 A 59/2020 224 rozhodl, že ministerstvo zdravotnictví minimálně od 21. října 2020 nařizovalo zahalování obličeje nezákonně. Občané tak mají možnost uplatnit vůči státu nárok na satisfakci podle zákona č. 82/98 za toto nezákonná opatření.
Jistě jste zaznamenali množící se zprávy o surovém testování seniorů v domovech a LDN, zkrátka v zařízeních sociální péče. Každý soudný člověk ví, že do takového ústavu se zpravidla dostanete tehdy, když už se o vás vaše rodina nechce nebo v některých případech skutečně doopravdy nemůže postarat. Současně jste v takovém stavu, kdy buď vaše tělo nebo vaše mysl nebo obojí odmítá poslušnost a jste v podstatě vydáni na milost světu okolo sebe, aniž byste se mohli bránit. A přesně tyto lidi si vláda vybrala jako terč pro své testy. Nevědí, jak se bránit, mohou být slabí, křehcí, rozrušení, vyděšeni a zmateni, nevědí, co se děje a proč. I kdyby […]
Jedním ze základních problémů, se kterým se obce při vyjednávání s investory potýkají, je odmítavý postoj developerů. Pokud je totiž obec ve své vyjednávací pozici příliš vágní a nedává předem jasně najevo, co od svého rozvoje očekává, nemají developeři motivaci k vyjednávání. Jednoduše podají žádost o vydání územního rozhodnutí a počítají dopředu s tím, že obec jako účastník nebo dokonce vlastník infrastruktury zůstane nečinná, nebo bude jednat neefektivně.
Konečně mám jednu radost v životě. Senát Městského soudu, kterému šéfuje soudce Výborný (ano, to je ten, který na jaře zrušil některá mimořádná opatření a který na rozdíl od soudců Ústavního soudu funguje a hájí spravedlnost a právní stát), rozhodl ve prospěch lidí a jejich práva domáhat se soudní ochrany před zásahy státu.
Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. (Ústava ČR, článek 2 odst. 3).
Ve čtvrtek rakouský ústavní soud rozhodl, že řada opatření v souvislosti s bojem proti COVID-19, která byla v platnosti na jaře 2020, byla protiústavní. Zákazy vstupu do restaurací a samostatné myčky aut (bez připojení k čerpací stanici), omezení vstupu skupin návštěvníků restaurací (maximálně čtyři dospělí, pokud nejde o společnou domácnost), zákaz akcí s více než deseti lidmi (například diskotéky) byly nezákonné, stejně jako povinnost nosit roušky na veřejných místech v uzavřených místnostech (úřední místnosti atd.).
Dostali jsme možnost navrhnout podobu právní úpravy smluv s investory. Věděli jsme, že právní úprava, kterou navrhuje ministerstvo pro místní rozvoj, obcím jen a pouze uškodí. Protože se tématu smluv s investory věnujeme už dlouho, měli jsme teze právní úpravy promyšleny.
„Mrzí mě, že nevím, jak to bude. Jeden den mám chodit do školy, druhý den mi říkají, že nemám chodit. Nerozumím tomu. Nechci, abych místo chození do školy byla znovu zavřená doma. Nevím, jestli se budu moct vidět s kamarády. Nemůžu už chodit ani do kroužků. Kamarádky mám ráda, chtěla bych je dále vídat ve škole a vzájemně se navštěvovat.“
Jedni z těch, kdo jsou celou akcí schovanou pod roušku ochrany před koronavirem postiženi, jsou samozřejmě umělci z nejrůznějších branží. Prymula s Babišem a pánem v červené mikině se tváří, že kumšt nikdo nepotřebuje, je to něco zbytného, co velmi snadno při tom přežívání, které nám naordinovali, oželíme. Nějak si neuvědomují, že člověk není živ jen párky a pivem (i když Babiš prý chce omezit i prodej alkoholu.
Že nám ministr zdravotnictví proti všem ústavním i zákonným pravidlům nařizuje nosit náhubky, všichni dobře víme. Může si ale dovolit zaměstnavatel cokoli po nás vyžadovat dokonce pod nejrůznějšími pohrůžkami?