Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, včetně disentu je dostupné zde.
V souvislosti s blížící se volbou prezidenta republiky se ve veřejném prostoru, jako již tradičně, objevila řada více či méně závažných právních otázek, k nimž se zatím neváže zcela jednoznačná odpověď. Nejpodstatnější z nich souvisí s možností podání kandidátní listiny (návrhu prezidentského kandidáta) skupinou poslanců nebo skupinou senátorů. Konkrétně se coby sporné ukázalo, zda je možné, aby se jednotliví poslanci a senátoři podíleli na podání více než jedné kandidátní listiny (podpořili více kandidátů), k čemu v praxi aktuálně došlo.
V říjnu jsme v článku Za žalobu na odškodnění za průtahy se nově hradí soudní poplatky informovali o tom, že zákonem č. 296/2017 Sb. byla v odškodňovacím řízení nově zavedena povinnost hradit soudní poplatek. V praxi se však nyní ukazuje jako problematické přechodné ustanovení uvedeného zákona, kdy názory odborníků se rozcházejí v tom, zda za odvolání a dovolání u řízení, které bylo zahájeno před 30. 9. 2017, mají soudy právo vybírat soudní poplatky.
Přinášíme rozbor nálezu Ústavního soudu z roku 2014, který je sice staršího data, ale je stále aktuální. Týká se totiž příspěvků na Facebooku užitých pro účely trestního řízení. Spolu s nárůstem popularity sociálních sítí se Facebook stává platformou obsahující velké množství údajů o osobách, které jsou např. podezřelými ze spáchání trestného činu. Logickým důsledkem toho je, že se orgány činné v trestním řízení stále častěji svou činností zaměřují právě na sociální sítě, které mohou obsahovat údaje způsobilé objasnit trestný čin. Na druhé straně je ale zejména Facebook stále více jedním ze zásadních prostředků, kterými člověk komunikuje s okolním světem, se svými známými a přáteli a prostřednictvím kterého sdílí velké množství soukromých až intimních údajů. […]
Kázeňské řízení podle zákona o služebním poměru nepředstavuje řízení o trestním obvinění v ústavněprávním smyslu. Podle Ústavního soudu je namístě pohlížet na trestní řízení a pozdější kázeňské řízení jako na dva samostatně existující procesní celky.
Nález ze dne 7. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS 12/17, je dostupný zde.
Ústavní soud dospěl ve svém rozhodnutí k závěru, že zánik nároku na odškodnění imateriální újmy za nezákonné trestní stíhání v důsledku uplynutí promlčecí doby může být v individuálních případech nepřiměřeně tvrdým postihem poškozeného ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil
Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 2867/16, vyhlášeném 22. 11. 2017, rozhodoval o případu, v němž byl stěžovatel spolu s dalšími osobami Obvodním soudem pro Prahu 1 uznán vinným z pokračujícího zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti. Stěžejním důkazem o vině stěžovatele byla výpověď svědka R., která byla jako neodkladný a neopakovatelný úkon provedena ještě před samotným zahájením trestního stíhání. Stěžovateli a jeho obhájce se tak samotného výslechu neměli možnost účastnit a nemohli tím pádem svědkovi ani klást jakékoliv otázky. Později svědek ještě v průběhu přípravného řízení zemřel.
Na začátku září roku 2017 rozhodoval Nejvyšší správní soud spor mezi podnikatelem a Odvolacím finančním ředitelstvím. V roce 2009 totiž podnikatel přesáhl obrat 1 mil. Kč jakožto hranice pro povinnost registrace k DPH. Finanční úřad ho poté v prosinci roku 2013 k DPH zaregistroval z úřední moci, a to zpětně k 1. 1. 2013. Podnikatel tento postup finančního úřadu kritizoval s odůvodněním, že v lednu roku 2013 možnost finančního úřadu registrovat podnikatele k DPH zanikla uplynutím tříleté lhůty. Nejvyšší správní soud dal nakonec za pravdu podnikateli a zdůraznil význam promlčecích a prekluzivních lhůt z hlediska právní jistoty.
Nález sp. zn. I. ÚS 741/17 je dostupný zde. Naše shrnutí nálezu je dostupné zde.