Cílem tohoto textu je poukázat na praxi Nejvyššího soudu ČR (NS), která spočívá v tom, že NS stále mnohdy nezasílá vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství (NSZ) k podanému dovolání v trestní věci účastníkovi, který toto dovolání podal. S odkazem na již existující judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) bude argumentováno, že takový přístup nerespektuje zásadu kontradiktornosti řízení, jež tvoří součást práva na spravedlivý proces.
Zdá se, že zákonodárce opraví nepovedenou novelu z loňského roku, která přinesla hodně zmatků do soudních poplatků. Jak jsme již psali v dřívějším příspěvku, dne 29. prosince 2014 nabyl účinnosti zákon č. 335/2014 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
V minulosti jsme se zaměřili na konkrétní příklady aplikace zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem Ministerstvy obrany, zemědělství, životního prostředí, a dopravy. Nyní se podíváme na případ, ve kterém došlo k poskytnutí náhrady škody podle výše uvedeného zákona Ministerstvem zahraničních věcí ČR.
V článku zveřejněném v letošním třetím čísle časopisu Národní pojištění, odborného měsíčníku vydávaného ČSSZ, jsem se zaměřil na průtahy soudních řízení ve věcech důchodového a nemocenského pojištění.
V poslední době se v České republice, stejně jako ve světě, objevují stále častěji případy, kdy si rodiče z nejrůznějších důvodů přejí odnést po porodu placentu domů. Někteří chtějí placentu z rituálních důvodů a touží ji pohřbít, jiní věří v příznivé účinky placenty, jejíž konzumace pomůže rychlému zotavení po porodu či boji proti příznakům poporodní deprese.
Po článcích věnujících se aplikaci zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem Ministerstvem obrany ČR, Ministerstvem zemědělství ČR a Ministerstvem životního prostředí ČR přinášíme pohled na případy, ve kterých došlo k poskytnutí náhrad škody podle výše uvedeného zákona Ministerstvem dopravy ČR.
Koncem minulého roku jsme v článku Případy z praxe: odškodnění za nepřiměřenou délku řízení zveřejnili kazuistiku týkající se problematiky průtahů v řízení. Nyní přinášíme další „případy z praxe“ pojednávající o odškodnění imateriální újmy vzniklé v důsledku nepřiměřené délky řízení a průtahů v řízení. Tentokrát jsme se zaměřili na „podnikatelské“ spory.
Po článcích věnujících se aplikaci zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem Ministerstvem obrany ČR a Ministerstvem zemědělství ČR, přinášíme pohled na případy, ve kterých došlo k poskytnutí náhrad škody podle výše uvedeného zákona Ministerstvem životního prostředí ČR.
V článku Aplikace zákona č. 82/1998 Sb., Ministerstvem zemědělství ČR jsme se počátkem roku blíže podívali na některé případy, ve kterých došlo k poskytnutí náhrad škody podle zákona č. 82/1998 Sb., Ministerstvem zemědělství ČR. Pokračovat jsme se rozhodli u Ministerstva obrany ČR.
Ústavní soud ČR vyhověl ve svém nálezu ze dne 5. ledna 2015, sp. zn. Pl. ÚS 9/14 návrhu Nejvyššího správního soudu a zrušil ustanovení § 158 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Soudy tak nyní nově mohou (a musí) řešit spory o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby.