Že nám ministr zdravotnictví proti všem ústavním i zákonným pravidlům nařizuje nosit náhubky, všichni dobře víme. Může si ale dovolit zaměstnavatel cokoli po nás vyžadovat dokonce pod nejrůznějšími pohrůžkami?
S radostí upozorňujeme na jednu z absolutních bizarností roku 2020. Stát vám nařídí nosit roušku a když si ji vezmete, vyhodí vás za to od voleb. Článek k této podivnosti si přečtěte právě tady. Letošní volby jsou velkým testem demokracie a právního státu. Tisíce lidí šly volit s rouškou a komisím to bylo fuk. Že vůbec nevěděli kdo se pod zahaleným obličejem skrývá a kdo reálně volí, to byla jaksi fuk. Jiným lidem vyhrožovali policií za to, že se pár minut zdrželi ve volební místnosti bez roušek. Jsme opravdu zvědaví, jak o zarouškovaných volbách rozhodne Nejvyšší správní soud, na který se s důvěrou obracíme. Po kolikáté už? Člověk začíná po letech […]
Máloco hýbe společností tolik, jako naše školou povinné děti přidušené rouškami. Protože může být málokterému odpovědnému rodiči lhostejné, že jeho dětem je pomalu, ale jistě ničeno zdraví a že je dokonce přístup ke vzdělání podmiňován zahalením obličeje, rozhodla se jedna z matek a její syn podat diskriminační žalobu.
Půl roku už sledujeme stav, kdy se exekutiva doslova utrhla ze řetězu a kdy porušování pravidel, která bylo nutné dříve do puntíku dodržovat, dnes nikomu nevadí. Hlavními viníky současného stavu jsou samozřejmě soudy, protože ty selhaly ve své roli nastavit moci výkonné hranice.
Ústavní právník Jan Wintr pro Právo 29. 9. 2020 napsal další komentář, kde kritizuje fakt, že při vydávání omezujících opatření ministerstvo zdravotnictví překračuje svou pravomoc podle § 69 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví.
„Český duch může sice na čas bloudit, rozmach mohutného jeho křídla může ho zanést někdy třeba až na kraj světa, ale k pivu vrátí on se najisto vždycky zase”. Jan Neruda
V souvislosti s řízením o zrušení „rouškového“ opatření jsme požádali Ministerstvo zdravotnictví, aby nám umožnilo nahlížet do spisu, který je v souvislosti s vydáváním těchto opatření veden. Odpověď ministerstva nás pobavila. Do spisu prý nemáme právo nahlížet.
V souvislosti s rouškovými opatřeními se nás provozovatelé stále častěji ptají: máme povinnost nařizovat lidem, aby si zahalili obličej, když u nás chtějí nakoupit? Protože mnozí podnikatelé mají obavy z toho, že jim hygieny uloží vysoké pokuty, když nechají zákazníky nezarouškované, rozhodli jsme se prozkoumat další taje zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.
O tom, že správní soudy zatím odmítají rušit mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví nebo hygienických stanic jsme už psali. V pondělí se k zastáncům roušek na úkor lidských a občanských práv přidal Krajský soud v Ostravě, včera jsme obdrželi další kreativní rozsudek od Městského soud v Praze. Momentálně naše práva stojí a padají na Nejvyšším správním soudu, u kterého se shromáždily kasační stížnosti sepsané v rouškových sporech (a taky ta ve věci Ondřeje Dostála, kde se řeší, jestli je možné za nouzového stavu vydávat jen krizová opatření nebo také mimořádná opatření – ačkoli ono je to nakonec fuk, když mají stejný obsah).
Od března letošního roku stát šikanuje občany a nařídil jim, aby si sami ušili roušky a následně si je nasadili. Povolal zástupy policistů, kteří neměli řadu měsíců nic lepšího na práci, než kontrolovat, zda lidé mají dostatečně zakrytý nos a ústa. Jsme přesvědčeni, že ministr ani hygienické stanice nemají k takovému nařizování vůbec oprávnění.