V rámci naší minisérie o plánovacích smlouvách podle zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon se dostáváme k ošemetné otázce: Má investor nárok na uzavření plánovací smlouvy? Pokud ano, v jaké situaci? Pojďme se podívat na paragrafy a judikaturu.
Novým článkem pokračujeme v naší minisérii věnované plánovacím smlouvám podle nového stavebního zákona. Tentokrát se zaměříme na rizika spojená se soudním přezkumem územně plánovací dokumentace vydané v podobě podle smluvních požadavků stavebníka.
Otázka: Chceme se stavebníkem uzavřít smlouvu o finančním příspěvku na infrastrukturu. Ničeho jiného by se smlouva týkat neměla (infrastruktura v lokalitě je již vybudovaná) . Nejsme si jisti tím, jestli má jít o veřejnoprávní plánovací smlouvu podle stavebního zákona nebo o soukromoprávní smlouvu?
V rámci naší minisérie o plánovacích smlouvách jsme se rozhodli dát prostor i obecnější teorii správního práva, neboť má pro smlouvy značný význam. Jak jsme již v prvním článku vysvětlili, plánovací smlouvy uzavírané podle stavebného zákona (č. 283/2021 Sb.) jsou smlouvami veřejnoprávními, což má na celou věc zásadní dopad a v některých situacích to může být pro nevhodně formulovanou smlouvu i fatální. Problémům mohou čelit zejména ty smlouvy, skrze které se obce budou pokoušet obchodovat s územními plány a za peníze investorů měnit regulaci podle předem nadiktovaných požadavků v rozporu s veřejnými zájmy.
Nová právní úprava veřejnoprávních plánovacích smluv přináší spoustu otázek. Jednou z nich je, jak přesně se bude postupovat, když si investor bude chtít koupit regulaci v územním plánu, která by vyhovovala jeho záměrům. Vzhledem k tomu, že umožnit obchodování s územními plány byl od počátku cíl nové právní úpravy, je výsledek skutečně žalostný a představuje velké riziko pro obce a ještě větší „příležitost“ pro nespokojené občany, kterým je developerský projekt trnem v oku.
Nový stavební zákon (č. 283/2021 Sb.) dal obcím možnost, aby v územních plánech vymezily plochy anebo koridory, na kterých bude rozhodování podmíněno uzavřením veřejnoprávní plánovací smlouvy. Konkrétně tento předpis v § 81 odst. 3 říká, že územní plán musí stanovit i základní obsah takové „podmiňovací“ plánovací smlouvy a podmínky a lhůtu pro její uzavření (tato nesmí být delší než 6 let od nabytí účinnosti územního plánu a jejím marným uplynutím pozbývá podmínka platnosti). Na první pohled se to zdá být báječné – jako by to vyřešilo problémy s financováním potřebné infrastruktury pro novou výstavbu. Když se ale nad věcí začnete zamýšlet, uvidíte, že i tato regulace má dost velké trhliny a v praxi […]
Mnohé obce a města zatím netuší, jaké výzvy přinesla plná účinnost nového stavebního zákona od 1. 7. 2024 ve vztahu k uzavírání smluv s developery i běžnými stavebníky. Na některé otázky poskytnou odpověď až soudy, ale praxe se nezastaví a cílem tohoto příspěvku je tak poskytnout doporučení, jak postupovat již nyní.
Otázka: V naší obci máme schválené zásady pro jednání s investory o příspěvcích na infrastrukturu. Změnili jsme je a nově už nechceme vybírat příspěvky od individuálních stavebníků, kteří staví rodinné domy pro sebe. Můžeme vrátit příspěvky těm, kdo zaplatili před změnou zásad?
Dnes jsme pro vás z judikatury správních soudů vybrali jeden zajímavý rozsudek Městského soudu v Praze, který se týká plánovacích smluv o financování veřejné infrastruktury potřebné pro realizaci konkrétních stavebních projektů. O co šlo?
Většina obcí nacházejících se v okolí větších měst se potýká s nedostatečnou kapacitou kanalizace a vodovodu. Není proto divu, že zastupitelé začnou dříve či později uvažovat o tom, že by se stavebníci měli na financování infrastruktury podílet. Jak je tento problém řešen v české legislativě?