Naše dnešní téma vychází z problémů, se kterými se samosprávy často potýkají. Ze zkušeností našich klientů vyplývá, že územní plán v obcích mnohdy neobsahuje dostatečně konkrétní regulaci, ale spíše jen obecná vymezení, se kterými se nedá jednoduše pracovat. Starostové často dědí problémy od předchozích zastupitelstev.
Pořízení územního plánu je výkonem samostatné působnosti obce. Je tedy na rozhodnutí zastupitelstva obce, aby z množství v úvahu připadajících způsobů využití území, které odpovídají zákonným kritériím, vybralo určité řešení. Do tohoto výběru, pokud nevybočí ze zákonného rámce, není oprávněn nikdo jakkoli zasahovat. V rozsudku ze dne 28. 3. 2008, č. j. 2 Ao 1/2008-51, Nejvyššího správního soudu (NSS) se uvádí, že „z žádné zákonné normy či normy práva ústavního nelze dovodit existenci subjektivního práva vlastníka nemovitosti, aby v rámci územně plánovací dokumentace byla tato nemovitost zahrnuta do určitého konkrétního způsobu využití….“.
S funkcí zastupitele je spojeno mimo jiné také rozhodování o tom, jakým způsobem bude nakládáno s majetkem obce. Jelikož existuje riziko, že by zastupitelé k tomuto „cizímu“ majetku nepřistupovali stejně zodpovědně jako k majetku vlastnímu, je jim zákonem uložena povinnost přistupovat k majetku obce s péčí řádného hospodáře. V tomto článku si rozebereme pouze možné konotace vyplývající z občanskoprávní odpovědnosti zastupitelů. Možné trestněprávní dopady budou předmětem dalšího článku.