Zajímavý případ řešil Nejvyšší správní soud. Jedna vlastnice se domáhala toho, že její pozemek není veřejně přístupnou účelovou komunikací, neboť jen spojuje dvě části oné komunikace dohromady a lidé mohou jezdit z obou konců (a otočit se), ale ne přes její majetek. NSS řekl, že to je vážně nesprávný náhled na věc (a potvrdil rozhodnutí krajského soudu).
Nejvyšší správní soud se zabýval jednou pražskou veřejně přístupnou účelovou komunikací, která vede dosti netradičně přes dům a zpřístupňuje mateřskou školu. Případ pro svoji zvláštnost nebyl u NSS poprvé. Již v roce 2016 soud konstatoval, že „neexistuje jediný rozumný důvod, proč by skutečnost, že je průjezd součástí domu, měla znamenat, že jím nemůže vést dopravní cesta. Tato argumentace by dávala smysl tehdy, pokud by se jednalo o část domu, která dopravu fakticky znemožňuje (např. souvislá zeď). Průjezd však k tomuto účelu přímo slouží a je z tohoto důvodu vybudován, proto se ostatně jako průjezd či průchod nazývá. Závěr, že jím nemůže vést pozemní komunikace, proto neobstojí.“ (Rozsudek Nejvyššího správního soudu […]
Nejvyšší správní soud opět rozhodoval o vymezení veřejně přístupné účelové komunikace. Vlastník pozemku se bránil proti tomu, že silniční správní úřad deklaratorním rozhodnutím potvrdil, že na jeho pozemku existuje taková pozemní komunikace. Tvrdil přitom, že nebylo prokázáno, že by existovala nutná komunikační potřeba pro konkrétně vymezené pozemky. Jak odůvodnil své rozhodnutí NSS, který zrušil jak rozsudek Městského soudu, tak rozhodnutí pražského magistrátu?
K Nejvyššímu správnímu soudu se dostala kasační stížnost proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze, který řešil problém s odstraněním pevné překážky umístěné nezákonně na pozemní komunikaci a deklarováním existence veřejně přístupné účelové komunikace.