Nejvyšší správní soud se zabýval situací, kdy příjemci dotace byl uložen odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši celé dotace. Příjemce se bránil, že účel dotace byl naplněn, k porušení dotačních podmínek došlo spácháním trestného činu ze strany třetí osoby. Ta za toto jednání byla odsouzena v trestním řízení a byla jí uložena povinnost nahradit škodu. Soudy to k závěru o tom, že by příjemce nemusel odvod hradit, nevedlo.
V půlce února se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou prekluze práva správních orgánů vyměřit odvod za porušení rozpočtové kázně. Podle žalobce se na věc mělo aplikovat nařízení č. 2988/95, jelikož příslušná dotace byla částečně poskytnuta ze zdrojů EU. NSS tomuto závěru přisvědčil.
Nejvyšší správní soud se v rozsudku z 6. února 2024 znovu zabýval otázkou (ne)přezkoumatelnosti opatření poskytovatele dotace podle z.č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, které bylo označeno jako „Informace o nevyplacení části dotace“. Zatímco městský soud dospěl k závěru, že dané opatření bylo nepřezkoumatelné, NSS se s tímto hodnocením neztotožnil.
V půlce prosince 2023 Nejvyšší správní soud přezkoumával rozsudek MS v Praze, kterým bylo zrušeno rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu o námitkách proti opatření dle § 14e odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., rozpočtových pravidel. Poskytovatel dotace opatřením odepřel žalobkyni část finančních prostředků, o které požádala ve své žádosti o platbu. Soudy rozhodnutí o námitkách proti tomuto opatření posoudily jako nepřezkoumatelné.
Nejvyšší správní soud se zabýval přiměřeností krácení dotace. Věc se vyznačovala několika specifiky, ale některé principy jsou přenositelné a stojí za to se o nich zmínit. Ve věci již rozhodoval také Ústavní soud.
V jednom z předvánočních rozsudků Nejvyšší správní soud řešil odpověď na otázku, zda opatření poskytovatele dotace o nevyplacení dotace nebo její části dle § 14e odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění účinném od 20. 2. 2015, je třeba prohlásit za nicotné, nemá-li náležitosti rozhodnutí dle § 68 a § 69 správního řádu.
Městský soud se v rozsudku ze dne 21. 12. 2023 zabýval tím, zda byly dány důvody pro nevyplacení části dotace pro neziskovou organizaci, která obálky s nabídkami v rámci veřejné zakázky otevřela až po 10 hodinách od uplynutí lhůty pro jejich podání. Nebudeme vás napínat, soud se dané organizace nezastal.
Nejvyšší správní soud se zabýval posouzením důvodnosti nevyplacení části dotace (ve výši 5%) za porušení podmínek dotace při zadávání podlimitní veřejné zakázky. Konkrétně v souvislosti s tím, že příjemce vyloučil možnost prokázat ekonomickou kvalifikaci podle § 78 ZZVZ prostřednictvím jiné osoby.
V rozsudku ze 23. 6. 2023 se Nejvyšší správní soud postavil za obec jako příjemce dotace ve sporu o to, zda poskytovatel má nebo nemá příjemci vyplatit část přislíbené dotace na sanaci bývalé skládky. Zdůraznil, že v případě pochybností ohledně výkladu dotační smlouvy se uplatní výklad ve prospěch příjemce dotace.
Ve věci řízení o stanovení odvodu (či penále) za porušení rozpočtové kázně jde také o čas. Podle § 22 odst. 13 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů („malá rozpočtová pravidla“), lze odvod a penále uložit do 10 let počítaných od 1. ledna roku následujícího po roce, v němž došlo k porušení rozpočtové kázně. Deset let se zdá jako hodně, ale někdy to v rámci právních bitev uteče, jako nic. Řízení mohou prodloužit neočekávané změny zákona a chyby, které těžko mohl někdo předvídat, jako tomu bylo ve věci řešené nedávno u NSS.