Před Nejvyšší správní soud se dostala zajímavá kauza týkající se stavební uzávěry města Rokytnice nad Jizerou. Krajský soud podstatnou část návrhu jednoho dotčeného vlastníka zamítl, ale důvodným shledal návrh na zrušení čl. 3 napadeného opatření. Tímto článkem podle názoru krajského soudu město překročilo pravomoc jemu svěřenou v § 99 odst. 1 a 3 stavebního zákona, a částečně tak rovněž zvýhodnilo (bez dalšího procesu rozhodování) určitou selektivní skupinu osob (stavebníků), kteří mají s městem uzavřenou smlouvu o spolupráci. Jak se k věci vyjádřil NSS, který kasační stížnost vlastníka zamítl?
Krajský soud v Praze nám dal opět za pravdu při obhajobě územního plánu jedné středočeské obce. Navrhovatelé se domáhali zrušení části opatření obecné povahy, protože nesouhlasili s vymezením koridoru lokálního biocentra přes své pozemky. Klíčovou informací je, že v průběhu řízení o návrhu územního plánu vlastníci nejdříve podali námitku jen proti vedení vysokorychlostního koridoru.
Nejvyšší správní soud často rozhoduje o zajímavých aspektech územního plánování. Nejinak tomu bylo v případě obce Dolany. Jeden z pozemků se podle starého územního plánu nacházel v nezastavitelné stabilizované ploše zemědělského půdního fondu, nový územní plán ho pak přeřadil do plochy územní rezervy pro venkovské bydlení.
V obci Louňovice nesouhlasili vlastníci s tím, že byl jejich pozemek zahrnut do nezastavitelných ploch a s dále s tím, že na něm byl vymezen pás krajinné zeleně spolu s interakčním prvkem územního systému ekologické stability a koridor pro cyklostezku. O návrhu rozhodoval Krajský soud v Praze, který mu částečně vyhověl.