Městský soud v Praze rozhodoval opět o tom, jestli existuje nebo neexistuje jedna pozemní komunikace. V jeho rozsudku je zajímavá tato pasáž, kde se vyjadřuje k tzv. nutné komunikační potřebě, což je jedna z podmínek pro vznik veřejně přístupné účelové komunikace (její pojmová znak): „Při posuzování nutné komunikační potřeby nelze brát v potaz plánovanou výstavbu alternativních komunikací (v tomto případě paralelní komunikaci), které v budoucnosti mohou, ale nemusí být realizovány. Alternativní cesta musí v době, kdy je existence účelové cesty zkoumána, skutečně existovat.“
Městský soud v Praze se v rozsudku z května 2024 zabýval žalobou, kterou podala nezisková organizace. Žádala o dotaci od Ministerstva práce a sociálních věcí, ale to řízení o žádosti zastavilo s tím, že se nejednalo o oprávněného žadatele o dotaci, neboť předmětné sociální služby neměly nadregionální charakter.
Nejvyšší správní soud vyhověl naší kasační stížnosti a vrátil Městskému soudu v Praze případ, ve kterém má rozhodovat o týrání slepic při loňské likvidaci velkochovu v Brodu nad Tichou kvůli ptačí chřipce. Soudci se budou muset podrobně zabývat otázkou, zda požadavky na bezbolestné usmrcování zvířat chovaných ve velkochovu spadají do rámce práva na příznivé životní prostředí, kterého by se environmentální spolek mohl domáhat.
Městský soud se v rozsudku ze dne 21. 12. 2023 zabýval tím, zda byly dány důvody pro nevyplacení části dotace pro neziskovou organizaci, která obálky s nabídkami v rámci veřejné zakázky otevřela až po 10 hodinách od uplynutí lhůty pro jejich podání. Nebudeme vás napínat, soud se dané organizace nezastal.
Nejvyšší správní soud a Městský soud v Praze se zabývaly nevyplacením části dotace vůči jedné obci v návaznosti na závěr řídícího orgánu IROP, že kvalifikační kritéria nastavené v rámci veřejné zakázky na stavební práce neodůvodněně vylučovala některé potenciální soutěžitele. Soudy se ale bohužel s názorem obce neztotožnily.
Pokud netušíte, kdo jsou ekosexuálové, nezoufejte. Povíme vám to. Ekosexualita je podle Wikipedie radikální formou ekologického aktivismu založeného na představě Země jako milence. Vyzývá lidi, aby se k Zemi chovali s láskou, než aby ji viděli jako nekonečný zdroj, který lze využít. Otázkou je, zda se jako ekosexuálové musíte podrobit státním pravidlům, se kterými je vaše sexuální identifikace zcela v rozporu, jako je třeba nucení do používání nebezpečných plastových respirátorů. Městský soud v Praze k tomu vydal celkem zajímavý rozsudek. Pojďte se na něj s námi podívat.
Našemu klientovi bylo v červnu 2021 doručeno rozhodnutí krajské hygienické stanice o tom, že spáchal přestupek, když v listopadu 2020 neměl ve vlaku společnosti Leo Express (v I. třídě) nasazenu roušku. Dokud klient „konzumoval“, dopadala na něj výjimka z opatření. Když ale roušku déle nenasazoval, agilní spolucestující zavolala stevardku a ta klienta udala na policii. Nic nepomohlo, že navrhoval, že si zaplatí další kávu.
V rozsudku ze dne 16. 8. 2023 se NSS zabýval otázkou, zda již došlo k prekluzi povinnosti zaplatit penále z titulu opožděného vrácení dotace z rozpočtu Státního zemědělského intervenčního fondu (dále též „SZIF“). NSS potvrdil předchozí rozhodnutí Městského soudu v Praze, podle kterého již došlo k prekluzi (neboť uplynula čtyřletá prekluzivní doba podle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 2988/95), jako správné.
Dnes jsme zaznamenali úspěch ve věci jednoho z klientů, a to ve sporu se Správou železnic o poskytování dokumentů, které byly Správě předány zhotovitelem na závěr 2. dílčí etapy studie proveditelnosti pro jednu z tratí. Žalovaným byl ale Úřad pro ochranu osobních údajů. Ten je totiž odvolacím orgánem Správy železnic.
Soudy se na základě naší žaloby zabývaly odškodněním za řízení o vypořádání společného jmění manželů. Soud prvního stupně rozhodl o odškodnění ve výši 138 125 Kč, odvolací soud na základě našeho dovolání klientce přiznal ještě dalších 39 475 Kč. V čem tedy soud I. stupně věc neposoudil správně?