Městský soud v Praze nařídil na 17. 4. 2024 jednání ve věci zásahové žaloby proti Ministerstvu zdravotnictví, které zůstává naprosto nečinné, ačkoliv mohlo nařídit řadu funkčních a prověřených opatření proti šíření černého kašle.
Našemu klientovi bylo v červnu 2021 doručeno rozhodnutí krajské hygienické stanice o tom, že spáchal přestupek, když v listopadu 2020 neměl ve vlaku společnosti Leo Express (v I. třídě) nasazenu roušku. Dokud klient „konzumoval“, dopadala na něj výjimka z opatření. Když ale roušku déle nenasazoval, agilní spolucestující zavolala stevardku a ta klienta udala na policii. Nic nepomohlo, že navrhoval, že si zaplatí další kávu.
Už na jaře 2021 jsme se spolu s klientem poprvé obrátili na české soudy s žádostí o poskytnutí ochrany před nezákonným zásahem způsobeným povinností zaměstnanců podrobit se testům na přítomnost viru či antigenu viru SARS – CoV 2. Možná, že si ještě vzpomenete na dobu, kdy zaměstnavatelé měli povinnost neumožnit zaměstnancům, kteří se netestovali, přítomnost na pracovišti (ledaže pracovníci splňovali určité nesmyslné výjimky). Pak by vás mohla soudní anabáze, která ještě definitivně neskončila, ale jen se dnes v rámci soudního ping pongu vrátila zase na začátek, zajímat.
Nežádoucí účinky vakcín proti covidu nelze brát na lehkou váhu, ačkoliv se lidem zejména ministerstvo zdravotnictví snaží tvrdit, že tyto prakticky neexistují. Protože se ministerstvo „zuby nehty“ brání tomu, aby odškodňovalo ty, kteří po aplikaci očkovací látky vážně onemocněli, rozhodli jsme se sepsat krátký manuál o tom, jak žádat odškodnění přímo po zdravotnickém zařízení, které očkování provádělo.
V případě, kdy již byla určitá část mimořádného opatření podle pandemického zákona zrušena prohlášena za nezákonnou, Nejvyšší správní soud další podobné návrhy odmítá. Argumentuje tak, že došlo k vyprázdnění předmětu řízení, neboť žádný jiný navrhovatel by již nemohl dosáhnout lepšího výsledku, než je dřívější deklarace nezákonnosti s účinky erga omnes (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2014, č. j. 3 As 133/2013-60). Otázkou ovšem je, jak by měl NSS v podobných případech rozhodovat o nákladech řízení navrhovatele.
Městský soud v Praze rozsudkem č.j. 18 A 59/2020 224 rozhodl, že ministerstvo zdravotnictví minimálně od 21. října 2020 nařizovalo zahalování obličeje nezákonně. Občané tak mají možnost uplatnit vůči státu nárok na satisfakci podle zákona č. 82/98 za toto nezákonná opatření.
Máloco hýbe společností tolik, jako naše školou povinné děti přidušené rouškami. Protože může být málokterému odpovědnému rodiči lhostejné, že jeho dětem je pomalu, ale jistě ničeno zdraví a že je dokonce přístup ke vzdělání podmiňován zahalením obličeje, rozhodla se jedna z matek a její syn podat diskriminační žalobu.
Půl roku už sledujeme stav, kdy se exekutiva doslova utrhla ze řetězu a kdy porušování pravidel, která bylo nutné dříve do puntíku dodržovat, dnes nikomu nevadí. Hlavními viníky současného stavu jsou samozřejmě soudy, protože ty selhaly ve své roli nastavit moci výkonné hranice.
Ústavní právník Jan Wintr pro Právo 29. 9. 2020 napsal další komentář, kde kritizuje fakt, že při vydávání omezujících opatření ministerstvo zdravotnictví překračuje svou pravomoc podle § 69 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví.
„Český duch může sice na čas bloudit, rozmach mohutného jeho křídla může ho zanést někdy třeba až na kraj světa, ale k pivu vrátí on se najisto vždycky zase”. Jan Neruda