Dnes jsem docela koukal. Stáhl jsem si totiž z datovky roční výpis z registru obyvatel, protože mi moje žena Vendula říkala, že prý si stát zjišťuje údaje o tom, jestli bych se mu hodil na válečná jatka. A ejhle, je to skutečně tam:
Poslanecká sněmovna právě teď projednává novelu zákonů souvisejících s brannou povinností a válkou vůbec. Jedná se o sněmovní tisk 368, pokud byste se chtěli podívat. Vzhledem k tomu, jak se v médiích opakovaně vyjadřuje náčelník Generálního štábu Řehka, cítí značná část veřejnosti obavy v souvislosti s mobilizací a donucením občanů zapojit se do válečného konfliktu.
Válka je pokračování politiky jinými prostředky, to jsme se učili na právnické fakultě v hodinách mezinárodního práva. Z těch přednášek si s Vendulou ještě pamatujeme, že prý je mezinárodní právo jako bůh, všichni ho vzývají a jeho existenci nikdo nikdy nedokázal. Protože se teď, před prezidentskými volbami, kdy proti sobě stojí jeden kandidát horší než druhý, přičemž jeden je také vojákem z povolání, skloňuje ve všech pádech otázka branné povinnosti, rozhodl jsem se napsat něco málo o tom, kdy může občan státu odřeknout povinnost a odmítnout narukovat.