Zajímavý případ řešil Nejvyšší správní soud. Jedna vlastnice se domáhala toho, že její pozemek není veřejně přístupnou účelovou komunikací, neboť jen spojuje dvě části oné komunikace dohromady a lidé mohou jezdit z obou konců (a otočit se), ale ne přes její majetek. NSS řekl, že to je vážně nesprávný náhled na věc (a potvrdil rozhodnutí krajského soudu).
Nejvyšší správní soud dnes řešil důležitou otázku: šlo o to, zda se koeficient využití (zastavění) pozemku uplatní vůči souboru pozemků dotčených jedním stavebním záměrem, nebo je třeba jej vztáhnout na každý pozemek zvlášť. S podobným problémem jsme se setkali u několika našich klientů. Co k tomu soudci NSS řekli?
V rozsudku ze 23. 6. 2023 se Nejvyšší správní soud postavil za obec jako příjemce dotace ve sporu o to, zda poskytovatel má nebo nemá příjemci vyplatit část přislíbené dotace na sanaci bývalé skládky. Zdůraznil, že v případě pochybností ohledně výkladu dotační smlouvy se uplatní výklad ve prospěch příjemce dotace.
Zajímavou kauzu v těchto dnech rozhodoval Nejvyšší správní soud. Šlo o možnost vyměření poplatku za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace v situaci, kdy k faktickému zhodnocení pozemku došlo dříve, než nabyla účinnosti obecně závazná vyhláška obce zavádějící poplatkovou povinnost.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o změně územního plánu města Brna. V tomto případu jeden ze sousedních vlastníků nesouhlasil s výstavbou výškových domů v blízkosti jeho rekreační nemovitosti nacházející se v Židenicích. Navrhovatel uvedl několik argumentů (zásah do práva vlastnického, práva na příznivé životní prostředí a práva na soukromí včetně ochrany před imisemi – konkrétně pak vadil příliš vysoký index podlažní plochy, který určuje, jak hmotná stavba bude).
Včera velký senát Evropského soudu pro lidská práva odmítnul jako nepřijatelnou stížnost pana Grosama na nedostatky českého systému kárného řízení. Toto rozhodnutí následovalo po rozsudku „malého“ senátu (č. 19750/13), o kterém jsme již psali zde. Pokud ovšem tento „úspěch“ povede orgány ČR k tomu, že současný systém ponechá ve stávající podobě, dá se očekávat, že brzy někdo opět uspěje ve Štrasburku se stížností.
Nejvyšší správní soud se zabýval jednou pražskou veřejně přístupnou účelovou komunikací, která vede dosti netradičně přes dům a zpřístupňuje mateřskou školu. Případ pro svoji zvláštnost nebyl u NSS poprvé. Již v roce 2016 soud konstatoval, že „neexistuje jediný rozumný důvod, proč by skutečnost, že je průjezd součástí domu, měla znamenat, že jím nemůže vést dopravní cesta. Tato argumentace by dávala smysl tehdy, pokud by se jednalo o část domu, která dopravu fakticky znemožňuje (např. souvislá zeď). Průjezd však k tomuto účelu přímo slouží a je z tohoto důvodu vybudován, proto se ostatně jako průjezd či průchod nazývá. Závěr, že jím nemůže vést pozemní komunikace, proto neobstojí.“ (Rozsudek Nejvyššího správního soudu […]
Na úřední desce Nejvyššího správního soudu jsme našli vskutku zajímavé rozhodnutí, které vybočuje z řady jiných rozsudků. Týkalo se povinnosti kraje zajistit dostatečnou veřejnou dopravu sloužící jako spojení mezi městem Kladnem a Prahou. Město zvolilo žalobu na ochranu před nezákonným zásahem. Požadovalo, aby krajský soud Středočeskému kraji zakázal v uvedeném zásahu pokračovat a přikázal mu obnovit rozsah dopravní obslužnosti ve stavu před zásahem. Krajský soud žalobu odmítl. NSS ale jeho rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. O jaké argumenty se opřel? To si řekneme v tomto článku.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o územním plánu jednoho moravského města. Ten byl vydán už v roce 2016, ale k jeho přezkumu došlo v souvislosti se žalobou proti společnému povolení. Napadený územní plán změnil pozemek, který byl v původním územním plánu označen jako orná půda, přičemž se zde zčásti nacházely a v současnosti stále nacházejí zahrádkářské kolonie, na zastavitelnou plochu, která měla nově sloužit k výstavbě rodinných domů.
Nejvyšší správní soud opět rozhodoval o vymezení veřejně přístupné účelové komunikace. Vlastník pozemku se bránil proti tomu, že silniční správní úřad deklaratorním rozhodnutím potvrdil, že na jeho pozemku existuje taková pozemní komunikace. Tvrdil přitom, že nebylo prokázáno, že by existovala nutná komunikační potřeba pro konkrétně vymezené pozemky. Jak odůvodnil své rozhodnutí NSS, který zrušil jak rozsudek Městského soudu, tak rozhodnutí pražského magistrátu?