Nejvyšší správní soud se zabýval kasační stížností ve věci změny územního plánu Poděbrad. Změnou mělo dojít k tomu, že se v textové části v „Podmínky prostorového uspořádání“ vypustila následující věta: „Koeficient zastavění je podíl výměry maximální zastavěné a zpevněné plochy vztažený k celkové výměře zastavitelné plochy.“ Namísto ní se doplnila tato věta: „Koeficient zastavění je podíl výměry maximální zastavěné plochy vztažený k celkové výměře zastavitelné plochy.“
Nejvyšší správní soud rozhodoval o zajímavé věci spojené s aplikací pražského územního plánu. Předmětem sporu se stala otázka, zda jeden konkrétní záměr (výstavba dvou věžáků) nepřekračuje stanovený limit rozvoje v rámci stabilizovaného území, definovaný jako „zachování, dotvoření a rehabilitace stávající urbanistické struktury bez možnosti další rozsáhlé stavební činnosti“. Protože má řada měst a obcí v územních plánech podobně obecnou formulaci, s jejímž použitím v praxi bývají problémy, myslíme si, že závěry NSS mohou být zajímavé i pro ostatní samosprávy.
Ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu bylo uveřejněno rozhodnutí týkající se tzv. incidenčního přezkumu opatření obecné povahy. Jedná se o druhý typ přezkumu, pro který není relevantní roční lhůta uvedená v zákoně č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Pro obce proto incidenční přezkum územního plánu znamená větší nejistotu.
Nejvyšší správní soud opět přezkoumával další územní plán, tentokrát šlo o jednu obec nedaleko Brna. Nejdůležitějším bodem argumentace obce bylo, že dotčený vlastník podal námitky až v souvislosti s opakovaným veřejným projednáním části územního plánu, která ovšem nezasahovala do úpravy poměrů na jeho pozemcích, tj. je podal opožděně. Správní soudy daly obci za pravdu a územní plán podržely.
Nejvyšší správní soud koncem ledna rozhodoval o územním plánu středočeských Mnichovic. Pro využití některých pozemků byla stanovena tato podmínka: „Umísťování nových staveb pro bydlení je podmíněno napojením na veřejnou vodovodní a kanalizační síť.“ Krajský soud tuto podmínku zrušil, ale NSS mu za pravdu tentokrát nedal a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Proč, o tom si povíme v tomto článku.
Na konci ledna 2023 stál před Nejvyšším správním soudem Územní plán Hrabyně. Navrhovateli byli nespokojení vlastníci pozemků, které chtěli napojit na pozemní komunikaci přes sousední parcely. K tomuto napojení získali povolení pro zřízení sjezdu. Územní plán ale toto řešení nereflektoval. Obec u soudu namítala, že toto řešení není vhodné, není komplexní a je dokonce i rozporné s právními předpisy.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o dalším územním plánu, obci se podařilo jej uhájit. Obec vložila na pozemky pro rekreaci nové podmínky, podle kterých jsou možné pouze stavební úpravy, přístavby a úpravy zlepšující ekologické parametry (domovní ČOV, elektrické vytápění, zařízení pro sběr odpadu apod.) a přístavby max. do 50 % stavu zastavěné plochy dle katastru nemovitostí, a dále podmínky prostorového uspořádání, které pro plochy RI stanoví koeficient zastavění pozemku max. 20 %, koeficient zeleně min. 80 % a preferenci vysoké zeleně (stromy).
Naše advokátní kancelář se zaměřuje na územní plánování, samosprávy, místní poplatky a jiná zajímavá témata. Díky tomu se dostáváme k mnoha zajímavým případům a je nám ctí, že se nám právě dnes podařilo hned dvakrát u Nejvyššího správního soudu obhájit územní plán jedné středočeské obce. Z rozsudků NSS vyplývá několik zajímavých věcí. Oba případy se týkaly zástavby v záplavovém území.
Nestává se tak často, aby Nejvyšší správní soud rozhodoval o územních plánech v rámci tzv. incidenčního přezkumu, tj. až tehdy, kdy řeší kasační stížnost proti rozsudku o územním rozhodnutí. V lednu 2023 ale dostal tu možnost a díky tomu jsme se dozvěděli něco více o tom, jak NSS k incidenčnímu přezkumu přistupuje. Šlo o územní plán Horské Kvildy, která soud vyhrála.
Otázka: Který územní plán se použije na vydání územního rozhodnutí, když došlo k vydání nového v době po zahájení územního řízení, ale před vydáním územního rozhodnutí?