Podle krizového zákona je dána odpovědnost státu za škodu způsobenou krizovými opatřeními vlády. Řadě osob také byla škoda v důsledku krizových opatření způsobena. Níže poskytujeme bezplatný návod, jak je možné uplatnit nárok vůči státu – se zaměřením na škodu způsobenou přeshraničním pracovníkům. Pokud se jedná podnikatele v ČR, je zde několik právních režimů a v části bude pravděpodobně vhodnější uplatnit škodu ne podle krizového zákona, ale podle zákona č. 82/98, jak píšeme zde.
Za devatero horami, za devatero řekami, byla nebyla jedna země, kde měli trestně stíhaného premiéra. Ten rád věšel svým poddaným na nos bulíky. Ale někdy mluvil i pravdu. Třeba takto: „Čau lidi! Ptáte se mě, jak jsem se opovážil sáhnout na všechna vaše práva, zničit vám podnikání, dětem odepřít vzdělání a zničit vaši budoucnost. Natočil jsem k tomu video, mělo třicet minut, ale nakonec jsem si řekl, že na to stačí pár slov: Nikdo mě totiž nehlídá, nekontroluje a nikdo si na mě netroufá. Nikdo do mě nejde! Tak už si to konečně zapamatujte a dejte mi pokoj, ať můžu řídit republiku jako rodinnou firmu. Sorry, jako.“
Český „nouzový stav“ s sebou přinesl mnoho zajímavých momentů. Jedním z nejsilnějších byla snaha vlády zamezit podnikatelům, aby se domohli jakýchkoli náhrad za těžké ztráty, které byly chaotickým postupem exekutivy způsobené. Chytré hlavy naší exekutivy přišly s řešením: převést všechno rozhodování pod ministerstvo zdravotnictví. Zrušila se krizová opatření a vše se začalo vydávat jako tzv. mimořádná opatření podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Takové nepřípustné čachry však vládě zatrhl Městský soud v Praze. Ten shledal mimořádná opatření nezákonnými a zrušil je. Díky tomu se dnes občané mohou domoci omluvy od samotného ministra Vojtěcha. Domníváme se, že omluva je více než na místě. Občané mají totiž právo na to, aby byla moc výkonná držena na krátkém […]
K Evropskému soudu pro lidská práva doputovala opatření, kterými česká vláda omezovala základní práva občanů během tzv. nouzového stavu. Lidé se totiž nemohu smířit s tím, že by si exekutiva mohla dělat, co se jí zlíbí, aniž by nad ní byla aspoň nějaká soudní kontrola. Ústavnímu soudu, který české občany odbyl a nechal je na holičkách, proto hrozí, že sklidí mezinárodní ostudu.
Nouzový stav skončil. Zběsilá regulace našeho života prostřednictvím opatření exekutivy ale ne. Stačí, když se podíváme na opatření ministerstva, kterými je regulováno překračování hranic.
Drahé soudkyně a drazí soudci, spoléhali jsme na Ústavní soud od roku 1989 jako na poslední brzdu zdivočelé moci, jako na garanta ústavnosti, jako na ochránce lidských práv, svobod a života. Jako občané České republiky jsme věřili, že ať se děje cokoli, dokážeme se s tím vypořádat v mantinelech demokracie a právního státu. Důvěřovali jsme tomu, že žijeme ve středu Evropy, že jsme už 15 let součástí svobodných národů. Doufali jsme, že když budeme žít poctivě a dělat to nejlepší, co umíme pro ostatní, bude naše zem dobrým místem k životu nejen pro nás samotné, ale i pro ty, kdo neměli tolik štěstí a narodili se méně fyzicky zdatní nebo v sociálním prostředí, které […]
Naše ministryně spravedlnosti (jak absurdní, že) je opravdu zajímavá osoba. Její mediální sláva poté, co se sprostě navážela do soudce Výborného a dokonce i do podnikatelů, kterým drze doporučovala, že měli mít připravenu vatu (jako kdyby snad podnikání rozuměla!), nehasne a zřejmě jen tak neskončí. K dobru jí budiž přičtena aspoň jedna jediná věc: zpropagovala mezi podnikateli otázku náhrad škod za všechna opatření, která stát vydal bez řádného zdůvodnění a bez toho, že by zhodnotil jejich dopady na ekonomiku a celou společnost. Za podnikatele, kterým stát srazil vaz, děkujeme.
Protože Městský soud v Praze zamítl návrh na zrušení mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví, musíme se obrátit k poslednímu soudu v této zemi, kterému lze ještě věřit, že bude hájit základní lidská práva a svobody, právní stát a demokracii před zvůlí exekutivy utržené ze řetězu. Věříme, že Nejvyšší správní soud zohlední dostatečně dosavadní judikaturu a rozhodne ve prospěch panství práva.
Ústavní soud odmítl stížnost proti zásahu spočívajícímu v zákazu vycestovat ze země, který vláda v rámci nouzového stavu přijala. Podle pléna Ústavního soudu by bylo možné se stížností zabývat teprve tehdy, když by bylo opatření vlády napadáno společně s rozhodnutím, které bylo na jeho základě vydáno.
Naše žaloba proti opatřením, která zakázala školní docházku, dnes byla zamítnuta. Pro soud byly evidentně podstatné podklady, které ministerstvo dodalo. Na jejich základě také v rozporu s ustálenou judikaturou městský sám sepsal odůvodnění pro mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví. Samo ministerstvo se s nějakým odůvodňováním neobtěžovalo. Dokonce bezostyšně lhalo (k žádosti o informace), že žádné podklady a analýzy pro svoje rozhodování nemá. Dosud jsme měli za to, že to tu všechno řídí vir.