Zastupitelstvo jednoho menšího jihomoravského města vydalo v roce 2020 nový územní plán a v něm redukovalo zastavitelné plochy. Pozemky, které byly v předchozím územním plánu součástí plochy Br/2 (bydlení rezidenční) a byly určeny k zastavění rodinnými domy s max. 2 podlažími, se nově ocitly ve stabilizované ploše lesa, krajinné zeleně a v návrhová krajinné ploše smíšené s rekreačním využitím. To se samozřejmě vlastníkům dříve lukrativních pozemků nelíbilo, u krajského soudu, ani u Nejvyššího správního ale neuspěli.
To, že Ústavní soud není odborníkem na řadu témat, o kterých rozhoduje, není tajemstvím. Jedním z nich je nepochybně územní plánování, kterému mnohem více rozumí soudci na krajských soudech a zejména pak Nejvyšším správním soudu. To se ukázalo i při posledním rozhodování naší nejvyšší soudní instance o územním plánu Vracova a ochraně lesa. V tomto článku se pokusíme zmatený a značně nepochopitelný nález popsat, ačkoliv to vzhledem k jeho nízké odborné kvalitě není vůbec snadný úkol. Zásadním výsledkem je, že Ústavní soud ze záhadných důvodů uškodil obcím a přírodě.