Otázka: Investor chce na území naší obce vybudovat malou vodní elektrárnu. Víme, že soláry a větrníky jsou prioritními záměry a měly by být upřednostněny a územní plán je v podstatě nemůže zakázat. Je to tak i u malých vodních elektráren?
V připomínkovém řízení je návrh nového zákona o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie (dále jen „ZOZE“), který přináší mimořádně kontroverzní změny ve způsobu plánování a umisťování větrných a solárních výroben elektřiny. Ty se totiž budou moci realizovat prakticky kdekoliv bez ohledu na ochranu zvířat, rostlin nebo cenných přírodních oblastí. Výstavbě OZE bude do budoucna velmi obtížné zabránit, a to jak ze strany obcí, tak i občanů nebo jejich spolků.
K Nejvyššímu správnímu soudu zamířil další územní plán, tentokrát z jihu Moravy. Město Šlapanice změnilo územní plán a jedni vlastníci měli rázem namísto pozemků pro obytnou výstavbu jenom ornou půdu. S naříkáním nad touto nespravedlností neuspěli ani u Krajského soudu v Brně, ani u NSS. Proč?
Nejvyšší správní soud vyhověl naší kasační stížnosti a vrátil Městskému soudu v Praze případ, ve kterém má rozhodovat o týrání slepic při loňské likvidaci velkochovu v Brodu nad Tichou kvůli ptačí chřipce. Soudci se budou muset podrobně zabývat otázkou, zda požadavky na bezbolestné usmrcování zvířat chovaných ve velkochovu spadají do rámce práva na příznivé životní prostředí, kterého by se environmentální spolek mohl domáhat.
Zítra nabude účinnosti zákon č. 149/2023 Sb., kterým se mj. mění zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu (dále jen „zákon o ZPF“). To má dalekosáhlý dopad i na územní plánování. Zajímá vás proč? Pak čtěte pečlivě náš silvestrovský článek.
Zastupitelstvo jednoho menšího jihomoravského města vydalo v roce 2020 nový územní plán a v něm redukovalo zastavitelné plochy. Pozemky, které byly v předchozím územním plánu součástí plochy Br/2 (bydlení rezidenční) a byly určeny k zastavění rodinnými domy s max. 2 podlažími, se nově ocitly ve stabilizované ploše lesa, krajinné zeleně a v návrhová krajinné ploše smíšené s rekreačním využitím. To se samozřejmě vlastníkům dříve lukrativních pozemků nelíbilo, u krajského soudu, ani u Nejvyššího správního ale neuspěli.
Nejvyšší správní soud opět rozhodoval o dalším územním plánu, který napadl vlastník pozemků nesouhlasící s regulací, která mu znemožnila stavět, jak si přál. Navíc proti záměru hovořila stanoviska dotčených orgánů. Obec upřednostnila před individuálními záměry ochranu životního prostředí v Moravském krasu podle soudů po právu.
Nejvyšší správní soud řešil další případ z nekonečné série návrhů na zrušení územního plánu, jeho části nebo změny. Poněkud „komickým“ prvkem kasační stížnosti tentokrát byl vlastníky pozemků tvrzený zásah do práva na samosprávu. Krajský soud i NSS se postavili za obec.
To, že Ústavní soud není odborníkem na řadu témat, o kterých rozhoduje, není tajemstvím. Jedním z nich je nepochybně územní plánování, kterému mnohem více rozumí soudci na krajských soudech a zejména pak Nejvyšším správním soudu. To se ukázalo i při posledním rozhodování naší nejvyšší soudní instance o územním plánu Vracova a ochraně lesa. V tomto článku se pokusíme zmatený a značně nepochopitelný nález popsat, ačkoliv to vzhledem k jeho nízké odborné kvalitě není vůbec snadný úkol. Zásadním výsledkem je, že Ústavní soud ze záhadných důvodů uškodil obcím a přírodě.
Krajský soud v Ostravě – pobočka Olomouc vydal před časem zvláštní rozhodnutí, když nepřipustil aktivní procesní legitimaci lokálně působícího ekologického spolku k podání návrhu na zrušení části územního plánu. Ve věci přitom šlo o vynímání cenných zemědělských půd ze ZPF a chybějící ochranu před změnami klimatu. Spolek jsme zastupovali u Nejvyššího správního soudu a máme radost, že náš klient uspěl. Věc se nyní vrací zpět do Olomouce.