Ve veřejné části eKlepu je už dostupná novela zákona č. 334/1992 Sb., o zemědělském půdním fondu. Pojďme se podívat, co se má změnit ve vztahu k územnímu plánování a možnostem obcí redukovat rozsáhlé zastavitelné plochy bez obav ze zrušení částí nebo změn územních plánů soudem.
Otázka: Musí se v územním plánu nějak řešit zadržování vody v krajině?
Otázka: Chceme přijmout nový územní plán a převzít staré zastavitelné plochy. Musíme je posuzovat kvůli zemědělské půdě?
Krajský soud v Praze řešil zajímavou kauzu týkající se územního plánu jedné malinké části obce ve Středočeském kraji, kde mělo několik společností zájem vysadit rozlehlé ovocné sady, čímž by se zcela změnil charakter místa a došlo by k enormnímu zatížení obce. Městský úřad Poděbrady rozhodl, že změní využití území pro účel sadového areálu. Podle obce měl být přitom záměr rozporný s územním plánem. Soud dal ale za pravdu úřadům a investorům. Proč?
Nejedna obec řeší problémy spojené s příliš velkorysým přístupem předchozího vedení k vymezování nových a nových zastavitelných ploch a logické snaze developerů výstavbu realizovat v maximální možné míře. Opětovné navrácení pozemků do nezastavitelného území je mnohdy téměř nemožné kvůli zásahům do vlastnických práv a hrozbě zrušení části územního plánu soudem.
Od října roku 2022 platí nový metodický výklad odboru adaptace krajiny na klimatickou změnu a odboru legislativního orgánům ochrany zemědělského půdního fondu k některým ustanovením zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Je v něm řada důležitých závěrů. My upozorníme na jeden z nich, který se týká vymezování zastavitelných ploch v územních plánech na zemědělském půdním fondu.
Na webu Ministerstva pro místní rozvoj „ObcePRO“ najdete novou metodiku, která se týká zavádění adaptačních strategií.