Mimořádně zajímavé rozhodnutí, které řeší celou řadu důležitých otázek, vydal na začátku září 2023 Krajský soud v Praze, který se obecně vyznačuje kvalitním rozhodováním o složitých problémech územního plánování. Je nám potěšením o tomto konkrétním rozsudku napsat a doufáme, že si jej starostky a starostové vezmou k srdci – ušetří jim totiž řadu zbytečných chyb s územním plánováním.
NSS rozhodoval o jedné pražské úpravě územního plánu, kterou měl Městský soud za nezákonnou. NSS s ním souhlasil. O co šlo? Úpravou došlo ke změně kódu míry využití plochy z B, který pro dotčené území platil před přijetím Změny územního plánu a umožňoval umístit rozvolněnou, resp. velmi rozvolněnou zástavbu, na kód C. Ten umožňuje umístit nízkopodlažní zástavbu.
Mnoho obcí řeší v souvislosti s pořizováním nového územního plánu nebo změny toho stávajícího, zda by nebylo vhodné v obci vyhlásit stavební uzávěru. Pokud dospějí k závěru, že ano, vyvstane nová otázka – má uzávěra platit pro celé území nebo jen pro vybrané lokality? Pojďme se podívat, jak věc vidí stavební zákon a judikatura.
NSS rozhodoval o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterým byl zamítnut návrh vlastníka, jemuž regulace v územním plánu jedné obce neumožnila stavět sociální bydlení. Novou úpravou byl změněn 15 let nevyužitý regulativ a obsah územního plánu byl uveden do souladu s faktickým využitím pozemků. Město chtělo změnou územního plánu mimo jiné omezit vznik sociálně vyloučených lokalit, které by měly negativní vliv na soudržnost obyvatel. Vznik satelitních obytných lokalit by znamenal i nadměrné investice do infrastruktury.
Krajský soud v Praze rozhodoval další případ týkající se územního plánování. Tentokrát vlastníci nesouhlasili s tím, že jejich pozemky měly být nezastavitelné, na části byl vymezen biokoridor (podle navrhovatelů pouze lokální, vedoucí od zástavby v západní části k zastavěnému území, tudíž nemůže plnit účel propojování významných biocenter, a ani nevymezuje, jakým druhům fauny a flóry má sloužit) a ještě územní rezerva pro technickou infrastrukturu. Soud se postavil na stranu obce a návrh zamítl. Navrhovatelé nadto tvrdili, že prý byly obcí uvedeni v omyl, neboť v době projednávání územního plánu byly předloženy rozporné výkresy vymezující územní rezervu a oni v důsledku toho nevěděli, že se rezerva týká jejich pozemků.
Krajský soud v Praze rozhodoval zajímavou věc týkající se místního poplatku za zhodnocení stavebního pozemku stavbou vodovodu nebo kanalizace ukládaného obcemi skrze obecně závazné vyhlášky v souladu se zákonem č. 565/1990 Sb., místních poplatcích (dále jen „Poplatek“). Co konkrétně se v řešeném případu stalo?
Krajský soud v Praze rozhodoval o návrhu na zrušení stavební uzávěry jedné středočeské obce, která se snaží bránit (mimo jiné) rozšíření výrobního areálu, který dlouhodobě komplikuje život mnoha občanům. Jsme rádi, že jsme práva samosprávy a lidí u soudu hájili úspěšně.
V soudních rozhodnutích ještě stále doznívají dopady pandemických omezení společnosti. Právě teď se covidími výmluvami vlastníka, jenž zůstal při pořizování územního plánu zcela pasivní, musel zabývat Krajský soud v Praze. Prozradíme hned zkraje, že soudci na podobné argumenty neslyšeli. Přesto ale část územního plánu zrušili, neboť chybu udělala i obec – nijak nezdůvodnila, proč namísto smíšené obytné plochy dala na pozemky vlastníka povolila jen rekreaci na přírodních plochách (bez staveb).
Nejvyšší správní soud opět rozhodoval ve věci územního plánování. Šlo o rušení zastavitelných ploch, které podle názoru samosprávy neměly dostatečné dopravní napojení. Krajský soud v Brně s takovým argumentem nesouhlasil a předmětnou část územního plánu zrušil. Hlavní důvodem bylo, že podle názoru krajského soudu bylo nedostatečně odůvodněno rozhodnutí o námitkách vlastníků dotčených pozemků, kteří tvrdili, že právě oni mají zajištěn přístup skrze účelovou komunikaci, tím se však město vůbec nezabývalo. NSS rozsudek krajského soudu zrušil. Z jakých důvodů přistoupil k tomuto kroku, si řekneme v dnešním článku.
Nejvyšší správní soud tentokrát ve svém rozhodování zavítal do podhradí Karlštejna. Právě tam totiž chtěl jeden vlastník rekonstruovat penzion. V rozsudku NSS se dočteme, že „z projektové dokumentace vyplynulo, že pro záměr je třeba zajistit šest parkovacích míst. Dle stávajícího stavu jsou na žalobcově pozemku využívána dvě parkovací místa, z nichž jedno se nachází před jihozápadním štítem předního domu a je vhodné pro zásobování, druhé se ze 75 % nachází na pozemku ve vlastnictví žalobce a zbylou plochou zasahuje do přístupové cesty k hradu ve vlastnictví státu.