Městský soud v Praze rozhodl po několikaleté anabázi, že obce a města musí umožnit osobám, které prokáží právní zájem, nahlížení do spisu k pořizovanému územnímu plánu. Jednalo se o spor vlastníka nemovitosti s Magistrátem hlavního města Prahy, který se urputně brání přístupu do spisu o pořizování Metropolitního plánu. (Soud řešil rozhodnutí ministerstva pro místní rozvoj o odvolání proti rozhodnutí Magistrátu).
Jedna z věcí, která je pro obce noční můrou, je soudní spor o územní plán. Dochází k nim poměrně často, ale na většinu z nich je možné se připravit a obstát v nich. Jak? Základním předpokladem je samozřejěm kvalitně zpracovaný a odůvodněný územní plán, který sleduje legitimní cíle a vlastníky pozemků neomezuje nad přiměřenou míru. Jak dát takový územní plán dohromady si řekneme jindy, dnes se zaměříme na to, v jakých situacích se může územní plán před soud dostat.
Městský soud v Praze rozsudkem č.j. 18 A 59/2020 224 rozhodl, že ministerstvo zdravotnictví minimálně od 21. října 2020 nařizovalo zahalování obličeje nezákonně. Občané tak mají možnost uplatnit vůči státu nárok na satisfakci podle zákona č. 82/98 za toto nezákonná opatření.
Jistě jste zaznamenali množící se zprávy o surovém testování seniorů v domovech a LDN, zkrátka v zařízeních sociální péče. Každý soudný člověk ví, že do takového ústavu se zpravidla dostanete tehdy, když už se o vás vaše rodina nechce nebo v některých případech skutečně doopravdy nemůže postarat. Současně jste v takovém stavu, kdy buď vaše tělo nebo vaše mysl nebo obojí odmítá poslušnost a jste v podstatě vydáni na milost světu okolo sebe, aniž byste se mohli bránit. A přesně tyto lidi si vláda vybrala jako terč pro své testy. Nevědí, jak se bránit, mohou být slabí, křehcí, rozrušení, vyděšeni a zmateni, nevědí, co se děje a proč. I kdyby […]
Půl roku už sledujeme stav, kdy se exekutiva doslova utrhla ze řetězu a kdy porušování pravidel, která bylo nutné dříve do puntíku dodržovat, dnes nikomu nevadí. Hlavními viníky současného stavu jsou samozřejmě soudy, protože ty selhaly ve své roli nastavit moci výkonné hranice.
Ústavní právník Jan Wintr pro Právo 29. 9. 2020 napsal další komentář, kde kritizuje fakt, že při vydávání omezujících opatření ministerstvo zdravotnictví překračuje svou pravomoc podle § 69 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví.
„Český duch může sice na čas bloudit, rozmach mohutného jeho křídla může ho zanést někdy třeba až na kraj světa, ale k pivu vrátí on se najisto vždycky zase”. Jan Neruda
V souvislosti s řízením o zrušení „rouškového“ opatření jsme požádali Ministerstvo zdravotnictví, aby nám umožnilo nahlížet do spisu, který je v souvislosti s vydáváním těchto opatření veden. Odpověď ministerstva nás pobavila. Do spisu prý nemáme právo nahlížet.
O tom, že správní soudy zatím odmítají rušit mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví nebo hygienických stanic jsme už psali. V pondělí se k zastáncům roušek na úkor lidských a občanských práv přidal Krajský soud v Ostravě, včera jsme obdrželi další kreativní rozsudek od Městského soud v Praze. Momentálně naše práva stojí a padají na Nejvyšším správním soudu, u kterého se shromáždily kasační stížnosti sepsané v rouškových sporech (a taky ta ve věci Ondřeje Dostála, kde se řeší, jestli je možné za nouzového stavu vydávat jen krizová opatření nebo také mimořádná opatření – ačkoli ono je to nakonec fuk, když mají stejný obsah).
Od března letošního roku stát šikanuje občany a nařídil jim, aby si sami ušili roušky a následně si je nasadili. Povolal zástupy policistů, kteří neměli řadu měsíců nic lepšího na práci, než kontrolovat, zda lidé mají dostatečně zakrytý nos a ústa. Jsme přesvědčeni, že ministr ani hygienické stanice nemají k takovému nařizování vůbec oprávnění.