Místní poplatky za zhodnocení stavebního pozemku stavbou kanalizace nebo vodovodu jsou pro mnohé obce prubířským kamenem vztahu s ministerstvem vnitra. Samosprávy totiž vedou s tímto úřadem setrvalý boj kvůli obecně závazných vyhlášek týkajících se tohoto poplatku. Poslední bitva se odehrála právě v těchto dnech u Ústavního soudu a můžeme předeslat, že obec prohrála zejména proto, že její OZV byla retroaktivní. V nálezu ÚS je řešeno několik podstatných otázek, kterým se věnujeme v našem novém článku.
Některé obce vydávají obecně závazné vyhlášky, kterými povolují nedodržování nočního klidu. Taková možnost by přitom měla být výjimkou, nikoliv pravidlem. Je ale samozřejmé, že se ne vždy obyvatelé vesnic a měst shodnou na tom, co je ještě v pořádku a kolik koncertů, zábav nebo jiných hlučných aktivit už je moc. V obci Píšť se domnívali, že každotýdenní akce dlouho do noci během teplejších měsíců roku je v pořádku, u veřejného ochránce práv to ale viděli jinak a OZV nechali přezkoumat Ústavním soudem.
Ústavní soud se opět zabýval obecně závaznou vyhláškou, tentokrát šlo o obec Tchořovice, která se pokusila zavést místní poplatek za obecní systém odpadového hospodářství. Výše poplatku přitom činila 700 Kč za jeden rok a obec přiznala těm, kdo mají v obci nahlášen trvalý pobyt, úlevu na poplatku ve výši 200 Kč (pro každou osobu, jež se v obci přihlásila a měla mezi 1-79 lety). To vadilo ministerstvu vnitra, které nelenilo a jak je jeho dobrým zvykem, obec pohnalo k soudu na brněnské Joštově ulici.
Nejvyšší správní soud zařadil do své Sbírky rozhodnutí opravdu zajímavé rozhodnutí, které se týká regulace hlučných aktivit na území obce skrze obecně závaznou vyhlášku. Dospěl k závěru, že obce mohou chránit svoje občany před tím, aby je někdo zbytečně obtěžoval nepřiměřeným randálem, což může být pro mnoho samospráv inspirativní, zejména v době, kdy málokdo dobrovolně respektuje tzv. zlaté pravidlo společného soužití.
Obecně závazné vyhlášky zavádějící místní poplatek za zhodnocení stavebního pozemku stavbou vodovodu nebo kanalizace (dále jen „Poplatek“) vydávané podle § 10c zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích (dále jen („ZMP“) jsou pro obce stálým zdrojem řady potíží. Mezi jednu z nich patří nepochybně okamžik, kdy má být taková OZV vydána.
Krajský soud v Praze rozhodoval zajímavou věc týkající se místního poplatku za zhodnocení stavebního pozemku stavbou vodovodu nebo kanalizace ukládaného obcemi skrze obecně závazné vyhlášky v souladu se zákonem č. 565/1990 Sb., místních poplatcích (dále jen „Poplatek“). Co konkrétně se v řešeném případu stalo?
Ústavní soud rozhodoval v pro obce důležité věci: o místním koeficientu daně z nemovitosti. Již dlouhou dobu totiž doutná spor mezi samosprávami a ministerstvem financí a vnitra o tom, jak mají vypadat vyhlášky, které tento koeficient zavádějí. Důležitá informace zní, že se Ústavní soud postavil za práva obcí a uznal, že obce mohou zatížit vyšší daní z nemovitostí i jen určité nemovitosti.
„Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.“
Ministerstvo vnitra opět přezkoumávalo jednu obecně závaznou vyhlášku o místním poplatku za zhodnocení stavebního pozemku stavbou vodovodu nebo kanalizace. Vzhledem k tomu, že v ní našlo řadu pochybení (a obci přikázalo zjednat nápravu), které úředníci vytýkají i jiným samosprávám, považujeme za důležité se této otázce znovu věnovat. V tomto textu ocitujeme důležité závěry ministerstva vnitra.
Ústavní soud zrušil jednu obecně závaznou vyhlášku, která se týkala místního poplatku za svoz odpadu. K soudu dostalo obec (zase) ministerstvo vnitra. Samospráva totiž nastavila systém úlev, se kterým úředníci vůbec nesouhlasili – zvýhodněny totiž byly osoby s trvalým pobytem. Z čeho Ústavní soud vycházel?