Poslanecká sněmovna včera schválila v prvním čtení novelu stavebního zákona, která se týká zveřejňování v Portálu stavebníka a v Národním geoportálu. Pokud bude legislativní proces řádně dokončen, budou v brzké době stanovena dvě přechodná období, ve kterých budou orgány veřejné správy používat staré systémy.
V dalším z rozsudků věnovaných územnímu plánu se Nejvyšší správní soud zabýval mj. tím, do jaké míry musí územní plán vycházet z reálného skutkového stavu. Jedna vlastnice si totiž stěžovala, že kdyby si středočeská obec zjistila skutkový stav dostatečně, zjistila by, že nemovitosti oné vlastnice charakteristickým znakům plochy určené pro bydlení venkovské, do které je zařadila, neodpovídají. Protože obec nevycházela ze správných a aktuálních podkladů (informací), byl podle vlastnice územní plán nezákonný. Soudy si to nemyslely a vlastnici ještě přičetly k tíži to, že v průběhu pořizování územního plánu byla pasivní a o svoje nemovitosti se nestarala včas. Vedle otázky skutkového stavu se soudci zabývali také požadavky na územní plán s prvky regulačního plánu.
Nejvyšší správní soud dostal možnost se zabývat dalším územním plánem. Tentokrát byli nespokojení vlastníci, jejichž pozemky byly původním územním plánem určeny pro drobnou výrobu a po přijetí nového územního plánu se z nich stala zemědělská půda. Vlastníci nesouhlasili ani s tím, že územní rezerva nebyla překlopena do původně zamýšleného využití, ale pozemky zůstaly rovněž nezastavitelné (mj. proto, že šlo o cenné zemědělské půdy). Krajský soud uzavřel, že k omezení vlastníků došlo po právu, neboť na pozemcích zástavbu po dobu 15 let nerealizovali a nový územní plán vyšel při volbě regulace z faktu, že se na pozemcích jednoduše pole skutečně nachází. NSS slova krajského soudu potvrdil.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o dalším incidenčním přezkumu územního plánu, přičemž judikoval, že také v případě incidenčního přezkumu se přísněji hledí na vlastníka, který k návrhu změny územního plánu nepodal námitku.
Jedna vlastnice zjistila, až když řešila územní plán, že její pozemky jsou zahrnuty v biokoridoru, což mělo neblahé dopady na hodnotu nemovitostí. Problém byl ovšem v tom, že pozemky do biokoridoru zahrnovaly už zásady územního rozvoje, které jsou pro územní plány závazné. Protože se domnívala, že vymezení biokoridoru právě na jejích pozemcích není v zásadách odůvodněno, pokusila se obrátit na soud, bohužel ale neuspěla (jeden z problémů spočíval i v tom, že vlastnice se o zásady včas nezajímala a v průběhu jejich pořizování byla pasivní, což znamená, že soud vůbec neřešil přiměřenost zvoleného řešení, ale jen jeho zákonnost. Z toho plyne základní ponaučení – jestli chcete skutečně bránit svá práva, zajímejte se, dokud to jde.
Majitelé pozemků, na kterých by někdy rádi stavěli, by si měli dát pozor na rozhodovací praxi soudů. Ty totiž stále častěji odmítají poskytnout ochranu vlastnickým právům a dovolují obcím, aby rušily zastavitelnost pozemků i s velmi chabým odůvodněním. Nový stavební zákon dokonce riziko, že kvůli pasivitě v průběhu územního plánování „vlastník přijde o všechno“, ještě zvyšuje. Jediným doporučením proto je, aby vlastníci byli skutečně bdělí a podávali připomínky ideálně sepsané odborníky, jinak je soudy pošlou rovnou „do háje“.