O legitimním očekávání příjemce dotace jsme už psali. V prosinci roku 2022 se otázkou legitimního očekávání ohledně obdržení dotace zabýval netradičně Nejvyšší soud. Věc se k němu dostala z toho důvodu, že žalobkyně u soudů uplatnila odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/98 Sb.
Někdy se stává, že příjemce dotace obdrží od poskytovatele určité ujištění, že určitý postup je v daném případě v pořádku. Pak ovšem přijde kontrola a příjemci je dané jednání vytýkáno jako pochybení, následně je uložen odvod za porušení rozpočtové kázně. Jak se soudy dívají na otázku legitimních očekávání příjemce?
Nouzový stav skončil. Zběsilá regulace našeho života prostřednictvím opatření exekutivy ale ne. Stačí, když se podíváme na opatření ministerstva, kterými je regulováno překračování hranic.
Právní úprava nemůže ignorovat ani skutečnost, že významný právní zájem na určení (nebo popření) otcovství může vzniknout někdy až se značným časovým odstupem od narození dítěte. Nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2845/17 ze dne 8. 1. 2019 je dostupný zde.
Na začátku září roku 2017 rozhodoval Nejvyšší správní soud spor mezi podnikatelem a Odvolacím finančním ředitelstvím. V roce 2009 totiž podnikatel přesáhl obrat 1 mil. Kč jakožto hranice pro povinnost registrace k DPH. Finanční úřad ho poté v prosinci roku 2013 k DPH zaregistroval z úřední moci, a to zpětně k 1. 1. 2013. Podnikatel tento postup finančního úřadu kritizoval s odůvodněním, že v lednu roku 2013 možnost finančního úřadu registrovat podnikatele k DPH zanikla uplynutím tříleté lhůty. Nejvyšší správní soud dal nakonec za pravdu podnikateli a zdůraznil význam promlčecích a prekluzivních lhůt z hlediska právní jistoty.