Krajský soud se v rozsudku ze začátku března zabýval návrhem obce, která napadala opatření obecné povahy krajského úřadu, jímž se ruší dopravní značení – přechod pro chodce. Krajský úřad jako důvod zrušení uváděl nebezpečnost stávajícího přechodu. Obec, na jejímž území se značení nacházelo, s tím nesouhlasila a namítala, že výsledný stav bude ještě horší.
Prezentaci Venduly Zahumenské ze semináře Územní plány v soudní síni najdete ke stažení zde.
V poslední době se zdá, že to soudy začaly docela dost přehánět s benevolencí vůči obcím v oblasti územního plánování a stavebních uzávěr – dovolí jim (na úkor vlastníků) nejrůznější procesní nehoráznosti. Z aktuálního rozsudku Krajského soudu v Praze plyne, že se není třeba zalamovat ani s přípravou programu jednání zastupitelstva. Projednat zastupitelé mohou cokoliv je napadne v průběhu jednání, asi v rámci jakéhosi volného toku myšlenek. Bude zajímavé sledovat, kam až se dá v nerespektování zákonů zajít. Vzhledem k tomu, že se ale vlastníci dost často nebrání a mnohdy to nakonec vzdají a nechají si líbit kde co, bude k podobným zásahům do práv docházet asi pořád dokola.
Naše advokátní kancelář uspěla u soudu ve sporu o opatření obecné povahy – stanovení místní úpravy provozu na místní komunikace vydané sousedním velkým městem. To se neobtěžovalo zveřejnit návrh daného opatření na úřední desce dotčené obce, ačkoliv právě území našeho klienta mělo sloužit jako výjezd pro motorová vozidla z nově schváleného jednosměrného provozu.
V naší praxi jsme se setkali s tím, že samosprávy řeší, jestli smí dát stavební uzávěru na celé území obce, nebo jestli je nutné přesně vymezit plochy, kterých se týká. To je logicky složité, když se výrazněji mění regulace nebo když se dokonce přijímá nový zemní plán. Nejvyšší správní soud jim dal další oporu, rozhodnou-li se vložit stavební uzávěru na celé své území.
Zaujal nás rozsudek Nejvyššího správního soudu, kterým NSS vyřešil zásahovou žalobu proti údajně nepovolené žumpě postavené v osmdesátých letech 20. století. Nebudeme se věnovat popisu případu, mnohem zajímavější totiž byly myšlenkové pochody NSS k tzv. zneužití práva narušením pokojného stavu. Umíme si představit situace, kdy by se podobné závěry aly aplikovat na „uměle“ vyvolaný incidenční přezkum územního plánu po mnoha letech od nabytí účinnosti předmětného opatření obecné povahy. Co soudci NSS řekli?
Soudy se několikrát zabývaly možností vydat stavební uzávěru pro celé území obce. O jednom takovém případu jsme psali zde. Nyní se podíváme do Rokytnice nad Jizerou na další opatření obecné povahy, které zakázalo stavební činnost prakticky na celém území města. Je třeba zdůraznit, že Rokytnice je specifická tím, že se nachází v KRNAP.
Krajský soud v Praze řešil nevšední problém s územním plánem – vymezení územní rezervy pro čističku odpadních vod na pozemku fyzické osoby, která s takovým využitím své nemovitosti rozhodně nesouhlasila a chtěla, aby byl pozemek určen k rekreaci (nacházel se v chatové osadě Montana), u soudu ale neuspěla.
Zastupitelstvo jednoho menšího jihomoravského města vydalo v roce 2020 nový územní plán a v něm redukovalo zastavitelné plochy. Pozemky, které byly v předchozím územním plánu součástí plochy Br/2 (bydlení rezidenční) a byly určeny k zastavění rodinnými domy s max. 2 podlažími, se nově ocitly ve stabilizované ploše lesa, krajinné zeleně a v návrhová krajinné ploše smíšené s rekreačním využitím. To se samozřejmě vlastníkům dříve lukrativních pozemků nelíbilo, u krajského soudu, ani u Nejvyššího správního ale neuspěli.
Nejvyšší správní soud se zabýval otázkou, zda je rozhodnutí o výjimce ze stavební uzávěry samostatným rozhodnutím anebo ne. Konstatoval, že „závěru městského soudu, že v řízení o žalobě podle § 65 a násl. s. ř. s. lze samostatně napadnout rozhodnutí o neudělení výjimky ze stavební uzávěry podle § 99 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), nelze přisvědčit.“ Proč?