Nejedna obec se potýká s tím, jak při územním plánování vhodně vymezit v územním plánu jednotlivé prvky územních systémů ekologické stability, aniž by nepřiměřeně zasáhla do práv vlastníků a nedočkala se tak leda zrušení části územního plánu soudem. Je to vskutku nelehký úkol a základní doporučení zní tak jako jindy: hlavně všechno pořádně a pravdivě odůvodnit. Nápomocný může být jistě i nejnovější rozsudek Nejvyššího správního soudu, který řešil územní plán obce Chocerady. V něm byla vymezena plocha lokálního biocentra a ta současně byla veřejně prospěšným opatřením. S tím nesouhlasili vlastníci předmětných pozemků, prvek ÚSES přitom na jejich pozemcích byl vymezený i podle předchozího územního plánu.
Při naší práci se setkáváme s tím, že obce mnohdy váhají, zda mohou územním plánem zasáhnout do vlastnických práv. To je správně – opatrnost a uvážlivost je vždy na místě, přehnaný strach ze změny v území ale nikoli. Územní plánování se totiž děje ve veřejném zájmu a v jeho průběhu může docházet k zásahům do vlastnického práva, mj. může určovat vlastníkům, jak mohou pozemky využívat, v některých případech bez náhrady za omezení vlastnického práva. Územní plán vyjadřuje rovnováhu a kompromis mezi zájmy obce, stanovisky dotčených orgánů, vlastníků pozemků a staveb i sousedních obcí. Cílem je dosáhnout obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů při harmonickém využití území.
Naše vláda bohužel vůbec nerozumí právu a zřejmě ani nemá dobré externí advokáty, kteří by jí vysvětlili, jak to Městský soud v Praze myslel, když jí vytkl, že v době nouzového stavu nechá rozhodovat ministra zdravotnictví. Premiér a ministr vnitra si z toho všeho sobě vlastními lišáckými myšlenkovými pochody dovodili, že je třeba udržovat zemi a lid v nouzovém stavu a do budoucna změnit zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Tím by si vláda zajistila prakticky neomezené pravomoci i v „klidovém stavu“. Pravdu má advokát Tomáš Sokol, když říká, že novelu nemohou střízliví poslanci „odmávnout“.