Městská část Praha 4 se bránila proti rozhodnutí stavebního úřadu městské části Praha 4, resp. proti rozhodnutí pražského magistrátu o odvolání. Nelíbilo se jí, že má na jejím území vyrůst Administrativní centrum Budějovická – další výšková stavba. Městský soud v Praze se zastal úřadů, ale NSS udělal všem čáru přes rozpočet a zrušil jak rozhodnutí soudu, tak magistrátu. Hlavní argumentační linií městské části bylo, že se výšková budova nehodí do okolní zástavby a narušuje stabilizované území.
Obce často mají v územních plánech obecnou regulaci pro zastavěné území, která nabádá investory, aby stavěli v souladu s charakterem zástavby a podobně, aniž by byla nastavena podrobnější pravidla. S takovými nekonkrétními požadavky pak bojují úřady územního plánování (nebo jim v některých případech samozřejmě vyhovují) při povolování sporných záměrů.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o zajímavé věci spojené s aplikací pražského územního plánu. Předmětem sporu se stala otázka, zda jeden konkrétní záměr (výstavba dvou věžáků) nepřekračuje stanovený limit rozvoje v rámci stabilizovaného území, definovaný jako „zachování, dotvoření a rehabilitace stávající urbanistické struktury bez možnosti další rozsáhlé stavební činnosti“. Protože má řada měst a obcí v územních plánech podobně obecnou formulaci, s jejímž použitím v praxi bývají problémy, myslíme si, že závěry NSS mohou být zajímavé i pro ostatní samosprávy.