Krajský soud v Praze se vyjádřil k zajímavé otázce – použitelnosti stanoviska dotčeného orgánu, které tento vydal k předchozí územně plánovací dokumentaci. Jak soudci tuto věc zhodnotili?
NSS se zabýval kasační stížnosti ekologického spolku ve věci realizace dálničních stavebních objektů. Podstatou věci bylo zejm. to, že odvolací orgán rozhodoval v době, kdy již skončila platnost závazného stanoviska orgánu na ochranu povrchových vod. NSS rozhodoval ve věci již podruhé, v předchozím případě rozhodnutí krajského soudu zrušil.
Otázka: je možné někde najít kompletní přehled dotčených orgánů v řízeních podle nového stavebního zákona?
Krajský soud v Praze rozhodoval o dalším územním plánu. Jeho rozsudek je extrémně obsáhlý, díky čemuž se v něm dá najít několik neotřelých závěrů, které čtenářům našich článků o judikatuře v územním plánování s radostí zprostředkováváme.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o dalším územním plánu. V rozsudku nenajdeme žádné nové názory, jedna z myšlenek ale stojí za zvýraznění. NSS se totiž vyjádřil k tomu, zda by teoreticky dobře odůvodněné stanovisko dotčeného orgánu bylo s to nahradit chybějící odůvodnění samotného opatření obecné povahy.
Naši klienti nesouhlasili s vybudováním parkoviště ve vnitrobloku stávající zástavby, v těsné blízkosti jejich rodinných domů. Vadilo jim, že by byli obtěžováni hlukem a celkově měli za to, že do daného prostoru parkoviště nepatří. Proto jsme připravili podnět k přezkumu stanoviska orgánu územního plánování, podle kterého byla výstavba parkoviště a další infrastruktury z hlediska územního plánu přípustná. Krajský úřad stanovisko změnil tak, že výstavbě přípustná není.
Otázka: Budou dotčené orgány podle nového stavebního zákona nadále vydávat stanoviska k návrhu územního plánu?
V polovině prosince rozhodoval Nejvyšší správní soud další zajímavou věc týkající se územního plánování. Předmětem sporu tentokrát byla otázka, zda stavební úřad může zamítnout žádost o rozdělení pozemku s odkazem na rozpor s územním plánem. Jaká byla odpověď od špiček naší justice, se dozvíte v našem článku.
Nejvyšší správní soud rozhodoval na konci listopadu o územním plánu Janova nad Nisou, který napadal vlastník pozemků zklamaný mj. z toho, že mu nebylo umožněno stavět ve třetí zóně ochrany CHKO Jizerské hory. Díky tomu se mohl Krajský soud v Ústí nad Labem a poté NSS vyjádřit k závaznosti stanovisek dotčeného orgánu.
V územní plánování vystupuje řada aktérů. Hlavní je samozřejmě pořizovatel a obec, o jejíž územní plán jde. Zapojit se mohou také občané, kteří podávají připomínky, a vlastníci pozemků; ti mohou dokonce v rámci veřejného projednání uplatňovat námitky (o těch musí zastupitelé rozhodnout a svoje rozhodnutí odůvodnit). Významnou roli hrají také dotčené orgány, jejichž hlavním úkolem je pohlídat, aby územní plán nebyl v rozporu s veřejnými zájmy. To vyplývá nejen z právních předpisů. Ale také z judikatury: „Úkolem dotčených orgánů v rámci procesu přijímání územního plánu či jeho změny je střežit veřejný zájem, k jehož ochraně jsou zmocněny. Ve svých stanoviscích tedy neposuzují, zda je navrhovaná změna územního plánu ve veřejném zájmu, ale zda s veřejným zájmem, který […]